Jak výkřiky publika ze slavného Vysockého songu působí mnohé reakce na fakt, že resort spravedlnosti získal miliardu korun z darovaných bitcoinů. Proč tolik zklamání až naštvanosti? Inu, on v jeho čele stojí Pavel Blažek. Velkou částí mediálního a aktivistického mainstreamu nenáviděný politik, přestože pod jeho vedením úřad realizuje významnou liberální agendu. Další příčinou vzniku pseudocausy je u nás rozšířený zlozvyk vynášení informací. Když si to ale celé v klidu promyslíme, měli bychom se spíše radovat, že stát zbohatl.
Co se vlastně stalo? Člověk kdysi odsouzený za prodej drog se rozhodl věnovat třetinu jím vlastněných bitcoinů na dobrou věc. Totiž na správu věcí veřejných. Na tom není nic až tak divného. Napravení hříšníci takto ulevují svému svědomí po tisíce let. Zde navíc mohl hrát roli i fakt, že za dobu, kdy Tomáš Jiřikovský nemohl se svou krypto měnou nakládat, vzrostl její kurs zhruba dvě stě padesátkrát. Z asi dvanácti milionů najednou byly tři miliardy. Neboli i po obdarování státu mu pořád zbylo více než dost.
Jistě, Jiřikovský mohl mít přízemnější motivaci. Orgány činné v trestním řízení mu i po podmínečném propuštění dlouho bránily, aby si svůj majetek vyzvedl. Třeba si myslel, že když zaplatí, bude mít pokoj. Ať už to však bylo jakkoli, neexistuje žádné rozumný důvod, proč by stát neměl dar přijmout. Jde o člověka, který si svůj trest odpykal. A za více než deset let nebyla policie schopna zjistit nic, co by ukazovalo, že bitcoiny jsou výnosem ze zločinu, přestože měla ve svém držení příslušné elektronické peněženky.
Možná ten dar působí bizarně. Na kryptoměny nejsme zvyklí, mnozí je považují za nástroj mafiánů či teroristů. Pravdou je, že platby v nich zůstávají skryté a přinejmenším se lze takto vyhnout zdanění. Bylo by tolik povyku, kdyby Jiřikovský věnoval státu třeba drahý obraz? Zřejmě nikoli. Bitcoin je pořád záhadný. Tedy apriorně podezřelý. Což platí i o ministru Blažkovi. Byť má výsledky, progresivisté mu nemohou přijít na chuť. A využívají vlivu v médiích (starých i nových), aby ho při každé příležitosti „nakopli“.
„Hon na Blažka“ často nabývá rozměrů epické frašky. Vadilo, že pomohl dojednávat hladké předání moci. Dostal nakládačku za to, s kým se potkal v hospodě. Za to, že chrání občanské svobody během trestního řízení a důsledně bojuje s účelovými úniky ze spisů. Naposledy strašně naštval Transparency International tím, že mu právní profesionálové (tedy advokáti, státní zástupci, soudci, notáři a další) udělili zvláštní cenu Sv. Yva za přínos české justici. Neboli vadí už i dobrá práce…
Mezi tyto absurdity patří právě i rozhořčení nad oním darem. Vše se událo již v březnu. Najednou si však někdo vzpomněl, že by bylo dobré vyrobit skandál a nabrífoval novináře. Stejně jako v řadě případů jsou „obvyklými podezřelými“ policisté a prokurátoři. Oni věděli celou dobu, o co jde, oni byli u prověřování původu bitcoinů. Otázka zní, kolik práce za deset let vlastně odvedli, když jediným „výsledkem“ je mediální pseudocausa.
To poslední je nejzásadnější. Pokud se rojí spekulace o tom, že kryptoměna je výnosem trestné činnosti, pak je opravdu s podivem, proč už dávno nemáme jasno. Důkazní materiál ležel v policejním skladu, pachatele měly orgány činné v trestním řízení bezpečně pod zámkem a mohly už dávno zjistit, jak to je. Pokud nepřišly na nic, tak snad pořád platí zásada „in dubio pro reo“ a na Jiřikovského je třeba hledět jako na legálního vlastníka. Že někoho zavřeli, ještě automaticky neznamená, že ukradl úplně vše, co má.
U nás se často aplikuje „presumpce viny“. Sprostý prověřovaný už je sprostý podezřelý a sprostý podezřelý už je sprostý odsouzený. Takže rozmáznout ho v médiích skrze nelegálně uniklé zprávy ze spisů se nebere jako zločin, leč „akt spravedlnosti“. Jako by veřejný lynč měl cokoli společného s právem. Causa s bitcoiny se podobá hanebnému přepadení Úřadu vlády, během nějž policisté a žalobci „slavně“ zabavili zlaté cihly a miliony v hotovosti. Dopadlo to blamáží, vše se po letech muselo vracet a majitelé odškodnit.
Momentálně je opravdu nutno brát Jiřikovského stejně jako oběti razie z roku 2013, tedy člověka, jemuž zabavená kryptoměna právem patří. I kdyby však (s ohromným zpožděním) policie v budoucnu získala důkazy svědčící o opaku, stane se pouze to, že státu propadne i zbytek. Díky daru, jehož předání vyžadovalo otevření peněz v přítomnosti orgánů činných v trestní řízení, má nyní všechny potřebné informace (pokud si je snad nebyl schopen opatřit do té doby).
Ať už je Jiřikovský napraveným hříšníkem, či měl k daru jiné důvody, Blažek by udělal obrovskou chybu, kdyby po prověření právníky resortu dar odmítl. Připravil by tím daňové poplatníky o miliardu. To je škoda velkého rozsahu. V zemích, jakými je třeba Švýcarsko, kde znají cenu peněz a není jim za těžko i odpouštět tresty, pokud se viník „vyplatí“, by ho za to možná stíhali. Protože by se nezachoval s péčí řádného hospodáře. A kdo ví, možná by se ani pak nevyhnul grilování v médiích, byť z opačného důvodu, než nyní.
Nakonec to celé ukazuje na jednu zlou věc. Místo aby někteří „orlové práva“ dělali dobře svou práci, věnují se vyrábění pomluv, diskreditací, dezinformací a manipulací, jež poté předávají spřáteleným novinářům. To po nich zůstane. Za Pavlem Blažkem mimo jiné stojí nový zákon o advokacii, změny občanského a trestního zákoníku, redefinice znásilnění, boj s domácím násilím, certifikát chránící děti před pedofily… Berme tu miliardu pro resort spravedlnosti jako symbolické ocenění jeho užitečnosti. Hurá!
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
