Migrace se stane jedním z hlavních témat volební kampaně do Evropského parlamentu. A to spolu se Zeleným údělem. Neschopnost zastavit přívaly nevítaných běženců a hloupá klimatická politika působí dlouhodobé a hluboké problémy.
Válka s uhlíkem je drahá, snižuje naši konkurenceschopnost a vyhání průmysl mimo kontinent. Hrozby, jež přinášejí příchozí zejména z muslimských zemí, se nyní více řeší v souvislosti s migračním paktem i rostoucí vlnou antisemitismu. Podívejme se na ně blíž.
Válka, kterou vyhlásilo teroristické hnutí Hamás Izraeli, s sebou mimo jiného přináší další radikalizaci evropských muslimů, podporovaných progresivisty a ostatními extrémními levičáky. Evropskou unií se valí vlna naštvaných militantů, kteří volají po genocidě Židů, případně žádají založení chalífátu, tedy nahrazení liberální demokracie islámskou teokracií. U náš partička anonymních aktivistů žádala vyhodit ředitelku Herzlova centra izraelských studií Irenu Kalhousovou z práce za její údajně příliš „prožidovské“ názory.
Obrovskou ostudu zažilo švédské Malmö, kde se v sobotu konalo finále soutěže Eurovize o nejlepší song. Tisíce řvoucích demonstrantů protestovalo proti účasti Izraelské zpěvačky Eden Golan. Ta musela do sálu jezdit v obrněné koloně se stovkou strážců, jinak zůstávala zavřená v hotelovém pokoji. Přičemž k muslimským militantům se přidávali i rodilí Švédové, včetně klimatické aktivistky Grety Thunbergové. Při samotném vystoupení v sále nekulturní barbaři bučeli a pískali tak, že na pódiu nebylo slyšel její zpěv.
Tohle se děje v zemi, která dala světu kapelu ABBA. Geniální popový kvartet vyhrál cenu Eurovize v roce 1974 s písní Waterloo. Po půl století lze takto nazvat situaci v samotném Švédsku. Zatímco po ulicích velkých měst včetně Malmö se prohánějí přistěhovalecké gangy, jež mění kdysi bezpečná území v Bejrút severu, desítky tisíc lidi nejdou demonstrovat proti nim, ale s nimi proti jedné židovské holce. „Stockholmský syndrom“? Zjevně. Loreen, švédská vítězka z loňska, se zařekla, že Židovce by putovní cenu nepředala…
Že je migrace ze zemí s nekompatibilní kulturou pro Evropu hrozbou, víme dlouho. Nejbolestněji nám to připomněla vlna vražedných teroristických útoků. Těžko říci, zda šel větší strach z těchto komand, nebo dnes z mas lidí „s migračním pozadím“ (má ho i Loreen, která je marocko-berberského původu), kteří nežádají nic menšího, než abychom proměnili naše země, kam utekli, v země, z nichž k nám utekli. Do toho přichází migrační pakt, který se primárně soustředí na přerozdělení migrantů, ne na jejich udržení mimo Unii.
Příchozí z Afriky a Asie přinášejí i další potíže. Není žádným tajemstvím, že evropské společnosti stárnou a vymírají. Ve skutečnosti by se nám hodili mladí pracovití imigranti, kteří by zaplnili prázdná místa v průmyslu, přispěli k blahobytu, založili u nás rodiny a vychovali nové daňové poplatníky a přispěvatele do penzijního a zdravotního systému. Jenomže to by musel přijít někdo jiný než ti, co se ve velkém hrnou do Evropy poslední dobou. Mnoho z nich nedělá nic, kromě problémů a pobírání sociálních dávek.
Německo krutě doplatilo na velkou vlnu údajných válečných uprchlíků ze Sýrie v roce 2015, jimž otevřela hranice tehdejší kancléřka Angela Merkelové s dnes již zvěčněným citátem „wir schaffen das“. Jenže naši sousedé to nezvládli. Velká část nově příchozí dodnes nemá práci. Mladí muslimští migranti navíc šikanují spolužáky ve škole, někde terorizují celé město. Místo aby přispívali k tvorbě hrubého domácího produktu, tak na dávkách stojí 600 tisíc práceschopných migrantů státní kasu 10,5 miliardy korun měsíčně.
Nově příchozí německé problémy, které pramení ze zhoršujícího se poměru ekonomicky aktivních a neaktivních, ještě prohlubují, místo aby je pomáhali řešit, jak slibovala Merkelová. Když se podíváme na Švédsko, jeho růst se drasticky zpomalil, mezi lety 2012-2022 se HDP v dolarovém vyjádření zvýšil jen o 7 %, zatímco v předchozí dekádě vzrostl o 107 %. A není to tím, že by se zhoršila kondice hospodářství (jako u nás). Tato severská země stále patří k inovačním tygrům, udržuje si vysokou produktivitu a konkurenceschopnost.
Jenomže tyto charakteristiky platí jen pro rodilé Švédy – a jejich počet v populaci klesá. Mezi zmíněnými roky 2002 až 2022 se počet migrantů v zemi zdvojnásobil na dva miliony, což je celá pětina obyvatelstva. Jak přiznala tehdejší sociálně demokratická premiérka, integrace takto vysokých počtů přistěhovalců se nepovedla. Nepracují, místo toho stojí hromadu peněz a ještě utvářejí nebezpečné gangy. Stále velmi bohatí Švédi to vše (zatím) ještě nějak utáhnou, ale rozhodně nejde o příklad hodný následování.
Velké či ještě větší problémy mají s muslimskou imigrací v celé řadě členských států Unie. Ukazuje se, jak od nás bylo prozíravé před devíti lety přibouchnout dveře. I díky tomu jsme měli kapacitu přijmout čtyři sta tisíc válečných uprchlíků z Ukrajiny (Švédsko jen třicet tisíc). Z nich pracují prakticky všichni, kteří mohou a dobře se začleňují do české společnosti. Ano, ti splňují onu představu kulturně blízkých imigrantů, kteří zaplní mezery v čím dál řidších populačních ročnících a přispěji k růstu bohatství.
Volby do europarlamentu se konají v roce, kdy uběhlo dvacet let od přijetí Česka do EU. Migrační pakt je dost nepříjemným dárkem k výročí. Mimo jiného je v rozporu s původními cíli Společenství uhlí a oceli, kterým započala evropské integrace. Byli jimi Mír a Prosperita. Jakého míru a jaké prosperity dosáhneme s miliony muslimských přistěhovalců z Afriky a Asie? To si už dobře uvědomují i mnozí na Západě. Proto v Eurovizi přes mainstreamovou propagandu hlasovali pro Eden Golan. A hodně jich bude volit proti migraci…
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
