Mimořádné schůze se mají konat jen mimořádně. Třeba když vypukne válka, pandemie, stav legislativní nouze, nebo vláda provede něco strašného, na co nestačí interpelace. U nás se z toho stává běžný kolorit. Něco ve stylu speciálního vysílání. Obvykle to ale spíše dopadne jako podřadná telenovela.
Opozice si kromě neustálých obstrukcí oblíbila i tento nástroj, coby způsob, jak zaujmout publikum a zkusit z toho vytlouci nějaké politické body. A co horšího, už k němu sahá i vláda. Nyní je na paškále Fiala, předtím byl Babiš.
„Mimořádka“ k Pražské družstevní založené se koná již potřetí. Otázka zní, kolik lidí to ještě může doopravdy bavit? Neslouží to jen k tomu, aby si politici a političky hnutí ANO mohli dát na své facebboky, „ixka“, Instagramy a TikToky, jací byli dobří a jak jim to slušelo, když hřímali cosi o „Fialově kampeličce“? Ano, tohle je jediný „přínos“ takových akcí. A to spíše jen virtuální. Zatímco ztráty jsou skutečné – a zbytečné. Čas strávený těmito šarádami pak chybí na projednávání důležitých zákonů.
Ještě ve středu stihla Sněmovna přijmout třeba změnu definice znásilnění, nebo možnost občanů podávat hromadné žaloby. Po tom prvním dlouho volali aktivisté za ženská práva, to druhé je důležité, aby se běžní lidé mohli daleko lépe bránit velkým korporacím, které narozdíl od nich mají na to platit si drahé právníky. Docela užitečné věci. Ale čtvrtek je „vyblokovaný“ pro třikrát nastavovanou kaši, jíž je milion, který měl do roku 2020 v Pražské družstevní zákoně uložený premiér, případně komunální causa Dozimetr.
Co se týká kampeličky, tak tam se teprve rozbíhá vyšetřování, takže sotva nyní mohou poslanci skutečně (již potřetí) něco probrat. Druhá věc standardně běží, padají žaloby a není důvod se k ní „politicky“ vracet. To neznamená, že by především Pražská družstevní záložna nepředstavovala pro kabinet vážný problém. Ne proto, že by se machinace dopouštěl sám předseda vlády (ten na celé transakci naopak prodělal, protože nezískal ze svého vkladu žádný úrok). Ovšem do věci jsou zapleteni jeho poradci, což stačí na pořádný malér.
Ona záložna byla „problémová“ předtím, kdy jí svěřil své peníze tehdejší opoziční lídr a zůstala jí i poté, kdy si je vyzvedl. Podle všeho se v ní ztrácely desítky až stovky milionů zahraniční rozvědky (tehdy za ni jako ministr vnitra odpovídal Milan Chovanec z ČSSD). A pár let poté, si Fiala svůj vklad vybral, v ní zase zmizely ukrajinské peníze na nákup zbraní. Za nic z toho sice předseda ODS nemůže, ale má mezi svými poradci lidi, kteří jsou na tuto chobotnici napojeni. A někteří z nich zřejmě sponzorovali jeho stranu.
Předseda vlády zřejmě nemá klidné spaní. Přesto nemá význam pořádat k této kampeličce dokonce už třetí mimořádnou chůzi. Pokud se najdou důkazy zločinů, budou je řešit policie s státní zastupitelství, které věc prověřuje. A ovšemže se má premiér, případně další ministři, politicky zodpovídat. Jenomže k tomu slouží úplně jiný nástroj: interpelace. Paradoxně, právě na ty se nyní nedostane, protože pro ně je vyhrazen čtvrtek. Jenomže ten zabrala ona „mimořádka“.
Pokud opozičníkům šlo jen o to, aby získali širší platformu pro svoje výlevy tak je pravda, že takto si ji zajistili. Ale za jakou cenu? Museli předem vědět, že vláda neschválí program takové schůze, takže budou moci vystoupit pouze poslanci s přednostními právy, kterých má opozice jen několik. Jde o předsedy stran, klubů a dva místopředsedy Sněmovny za ANO. Interpelace může podávat každý. Přičemž členové vlády jsou povinni odpovědět. Zatímco vystoupení opozice z velké většiny „vymlčí“.
Jediným důsledkem celé operace tak je jen ztracený čas a pár příspěvků na sociálních sítích. Kdyby se radši ANO a SPD dobře připravili na interpelace, mohlo to mít větší význam. Takový přenos by byl atraktivní i pro média. Ta nejsou zvědavá na sáhodlouhé projevy (ani ta veřejnoprávní), ale rychlá přestřelka otázek (na jejichž položení jsou dvě minuty, na doplňující dotaz jedna minuta) a odpovědí (které se musejí vejít do pěti minut a zodpovězení doplňující otázky do dvou minut) by je zaujala daleko spíš.
Bohužel se u nás stalo zvykem, že místo standartních nástrojů, jakými jsou policejní vyšetřování, nebo interpelace, se sahá k neplodným a nesmyslným blokováním jednání dlouhými politickými projevy. Což má ten důsledek, že s předmětnými problémy a causami se stejně nepohne, zato se ztratí drahocenný čas, který potom chybí na řádné projednávání zákonů. Což je důležitý úkol parlamentu. Reprezentace voličů a kontrola vlády jistě také, ale to opravdu lépe řeší interpelace.
Kdyby k těmto divadýlkům alespoň sahala jen opozice… Ale ona se v nich shlédla i vláda. Což je o to horší, že ta má hlasy k tomu schválit program schůze. Takže minule se dva dny řešilo, zda je Andrej Babiš „bezpečnostní riziko“. Kvůli tomu se nakonec vyřadily všechny body řádné schůze a musely tři neděle počkat, než se Sněmovna sejde znovu. Ovšem znovu jeden den zabrala další mimořádná schůze, svolaná tentokrát opozicí k údajně „vymlčeným causám“ vlády.
Že parlament není jen „továrnou na zákony“, který běží jako dobře promazaný stroj, s tím musíme počítat a je to vlastně dobře. Protože čím dále je toto těleso od „žvanírny“, tím blíže má země k autokracii. Benevolentní jednací řád máme v reakci na komunistickou totalitu. Vše má ovšem své meze. Když „míra řečí“ převáží nad „časem na práci“, může se to začít lidem zajídat a oni třeba začnou opravdu volat po „vládě pevné ruky“. Ono velké množství mimořádných schůzí je skutečné „peklo“. Stojí to za ty „fejsbůky“?
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
