Dva dlouhé dny od rána do večera. Tolik času poslanci vyplýtvali na zbytečné řečnění kolem toho, jestli je Andrej Babiš bezpečnostním rizikem. Kromě toho, že mu tím koalice vyrobila perfektní reklamu zdarma, tak zmeškala možnost dělat něco užitečnějšího.
Něco, čím by prospěli zemi a nakonec i sama sobě, protože pokud jsou voliči vlády naštvaní a odcházejí od ní pryč, tak je to kvůli pomalému postupu při reformách. Zkusme věřit, že tohle divadlo je poslední slabou chvilkou, kterou si kabinet vybral.
Vážně šlo o strategickou chybu. Která se chápe o to hůře, že po dvou zlých letech konečně začíná být lépe a vláda tak má prostor pro pozitivní politiku. Místo toho se věnovala vymýšlení důvodů, proč je ex premiér „hrozbou“. K tak spektakulárnímu – a zároveň prázdnému – gestu sáhnete, když chcete odvést pozornost od neutěšené situace a špatných výsledků práce. Právě z toho logicky opoziční ANO vládu obvinilo. A nezáleží na tom, jak zkreslené a hloupé argumenty použilo, protože koalice mu objektivně nahrála na smeč.
Babiš a jeho lidé dlouhé měsíce líčí Česko jako spálenou zemi. Což sice neodpovídá realitě, ale pokud bude vláda dělat tak nesmyslné marketingové chyby, dodá jeho rétorice na přesvědčivosti. Přitom jen pár dní předtím, než spustila onen sněmovní tyjátr vyšel podrobný průzkum agentury STEM, která mapoval důvody naštvanosti původních voličů pětikoalice. A vůbec nešlo o to, že by nebyli spokojeni s celkovou či vlastní ekonomickou situací a třeba si stěžovali na „příliš tvrdý“ balíček. Naopak žádají ráznější reformy a větší šetření.
Dále příznivci kabinetu postrádají silnější leadership a chtějí bezpečí – ale to reálné, což znamená například postavit se proti migračnímu paktu, nikoli mlátit prázdnou slámu grilováním opozičního předáka. Když se pak bavíte s politiky ODS, KDU-ČSL, ale i některými zástupci STAN, tak vám sami řeknou, že kvůli té mimořádné schůzi jsou naštvaní a rozhodně o ní nestáli. Také aby ano. Sněmovnu chronicky trápí opoziční obstrukce, na něž si vládní většina stěžuje, ale v tomto případě parlament zablokovala sama.
O konání mimořádné schůze rozhodli předsedové stran, takzvaná K 5, aniž by se předem poradili s vlastními poslanci. S nápadem přišli Piráti poté, co se dostal na veřejnou mail, v němž si Andrej Babiš objednával rešerši na jejich ministra zahraničí Jana Lipavského, kdy se mimo jiné ptal, zda má děti. Šlo o jeho reakci právě na to, že ho člen vlády označil za „bezpečnostní ohrožení“ kvůli jeho výrokům o Ukrajině a o česko – slovenských vztazích, které kabinet zmrazil.
Po pravdě řečeno, tato reakce byla přehnaná a hysterická. V každém případě nemoudrá. Opozice má kontrolovat vládu – nikoli obráceně – a protože je ve slabším postavení, má právo kromě interpelací vyvolávat mimořádné schůze, na nich chtějí probírat chování některého vládního politika. Obráceně to působí divně. Ostatně to evidentně došlo i samotným koaličním poslancům když nakonec změnili téma schůze, aby se nezabývali jen oním uniklým mailem. Takže se jednalo o bezpečnostně zahraniční pozici Česka.
Nejabsurdnější je, že kvůli dvoudenním tahanicím o „bezpečnostní hrozby“ během „mimořádky“ nakonec poslanci neschválili program řádné schůze svolané ve stejném termínu, takže ta vůbec nezačala. Stovky bodů zůstaly neprojednány. Mimo jiné byly na programu zákony o ochraně zemědělského půdního fondu, o sociálních službách, či o redefinici znásilnění. To vše musí počkat až na další jednání, které teprve bude svoláno. Kvůli čemu vlastně? Celá debata o bezpečnostních hrozbách byla podivná a nepřinese nic.
Uvidíme, co bude dál. Vláda má připravenu reformu penzí. Což je důležitý a odvážný počin, ale je také třeba ho razantně prosazovat a nenechat se odradit výhradami opozice. Ostatně je i v zájmu ANO, aby změnu – která je absolutně nutná a bez níž by nám hrozily astronomické deficity na penzijním účtu – prosadil ještě tento kabinet, který tím pádem také ponese politické náklady. Zatímco pokud se hnutí vrátí k moci, připadnou mu zisky, protože nebude muset činit nepopulární rozhodnutí a řešit obří dluhy systému.
Zabojovat o reformu penzí je podmínka nutná, nikoli však postačující k tomu, aby se vládě vrátili pravicoví voliči. Je také třeba podpořit investice, začít rušit bariéry pro podnikání, posunout dál jaderný program, představit odvážnější plán konsolidace veřejných financí… Kdyby k těmto věcem začala vláda organizovat mimořádné schůze, to by mělo daleko větší logiku, než účelové sezení nad tím, co Andrej Babiš píše do mailu, nebo co říká o Ukrajině. Řešení budoucnosti je v ekonomice a tvrdých datech, ne v měkkých řečech.
Kabinet bohužel pokračuje v matných výkonech, kdy nedokáže komunikovat (ale možná ani sestavit?) jasný plán, co ještě za rok a půl udělá, aby skutečně provedl „restart Česka“, jak o něm mluví premiér Petr Fiala. Přitom mu všechno hraje do karet. Inflace spadla na dvě procenta, ekonomika se vrátila k růstu (byť zatím slabému), rostou reálné mzdy. Nenaplnily se černočerné předpovědi, jimiž nás vytrvale strašilo hnutí ANO. Naopak, proklínaný balíček zafungoval dobře a nový rok začal optimisticky.
V průzkumu Kantar z konce ledna preference SPOLU stouply o 4 %, tedy více než o pětinu. Za tímto skokem zjevně stálo příjemné překvapení z vývoje hospodářství. Jenže další měsíc kabinet řešil kulturní války, nepostavil se čelem k migračnímu paktu, jeho předseda byl pod tlakem kvůli kampeličce a místo aby s oním ekonomickým darem dobře naložil, působil matně. Jeho voliči ale chtějí sílu a odvahu, ne slabost a váhavost. Přišel trest. A přijdou další, jestli se vláda nezačne zabývat podstatnými věcmi místo blbostí.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Zdroj: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
