Čapí hnízdo, Dozimetr, bitcoiny. Tři politické causy se nám sešly na počátku léta. Kolik nás vlastně stojí? Největší škody napáchají na společnosti, na tom jak ovlivní volby, jak změní mocenskou mapu. Ekonomické dopady kupodivu nehrají roli.
Dokladem budiž čtvrtá událost: Nedáno jsme přišli o sedmnáct miliard a nikoho to moc „netankuje“. Jde o léta se vlekoucí prohranou arbitráž s Diag human. Přestože v ní jde o obrovské peníze, veřejnost o ní prakticky neví. Pokud jde o ty tři první, s těmi se to má rovněž zvláštně.
U Čapího hnízda se řeší dotace za padesát milionů. Zájem ovšem poutá zejména kvůli tomu, že je v ní žalován jeden z nejmocnějších mužů české politiky, expremiér Andrej Babiš. Co se týkán Dozimetru, tam kupodivu dodnes Dopraní podnik nevyčíslil škody, jež mu měly údajným korupčním spiknutím vzniknout. No, a co se týká bitcoinů, jde o vůbec největší paradox, zde totiž padl ministr nikoli kvůli tomu, že by nějaké prostředky zašantročil, ale naopak proto, že státu získal miliardu korun.
Jestliže se říká, že „o peníze jde až v první řadě“, tak u politických caus to rozhodně není pravda. Jejich působení na veřejné mínění záleží na jiných faktorech. Zda jsou takzvaně „sexy“ a jsou vyprávěny jako poutavý příběh. Zda v nich figuruje nějaká známá postava. A nakonec, ale ne v poslední řadě, jak na ni reagují samotní politici – nejen ti, jež může poškodit, ale také jejich soupeři, kteří se jim snaží namydlit schody. Do poslední kategorie můžeme zařadit i některé novináře, kteří nejsou nestranní ani náhodou.
Proč je vlastně Dozimetr pro STAN tak bolestivou megacausou? Inu proto, že má všechny zmíněné parametry, jež multiplikují její vliv. Za prvé už název, kdy si policisté dali opravdu záležet, aby do jednoho balíčku smíchali všechno možné a nazvali to kódovým názvem, který by mohla mít tajná vojenská operace. A vypustili do médií informace právně nepodstatné, leč dramatické, třeba o kokainu. Jiné případy, kdy se v pražském Dopravním podniku kradlo daleko víc, takový rozruch nevzbudily už proto, že neměly jméno.
Dále Vít Rakušan udělal tu chybu, že kvůli Dozimetru nechal odejít tehdejšího ministra školství Petra Gazdíka, který s věcí neměl nic společného, jen měl v mobilu jméno jednoho z hlavních aktérů. Tím se z komunální causy stala celostátní. Kdo tak asi znal šéfa pražské buňky starostů Petra Hlubučka? Člen vlády, to je jiná… K tomu se téhle věcně ne až tak výživné aféry chopilo hnutí ANO a nasadilo na ni veškerou moc své černé propagandy, kterou jedou nejen její lídři, ale i holdingová média a spřátelení novináři.
Dozimetr se začne soudit v červenci, tak uvidíme, co z toho vyleze. Z Čapího hnízda už vylezlo. Předseda ANO je vinen z dotačního podvodu a poškozování zájmů Evropské unie, píše odvolací Vrchní soud v Praze. Jen nemohl vynést verdikt a zavázal k tomu soud prvního stupně. Přesto tohle je případ zvládnutého krizového PR. Andrej Babiš nikdy nepřiznal vinu, mluví o „politickém procesu“, řekl, že nikdy neodstoupí a jeho voliči tuto silnou vůli patřičné ocenili. Causa mu neublížila, naopak.
Bývalý premiér udělal pravý opak toho, než předseda STAN. Místo aby sklonil hlavu, řídí se heslem „zatloukat, zatloukat, zatloukat“. Navíc má kliku i v tom, že proti sobě nemá tak zaťaté soupeře, jako je on sám, kteří by mu Čapí hnízdo ustavičně a důrazně omlacovali o hlavu, i když se to zrovna nehodí. Také se proti němu nevede mediální kampaň, zprávy i komentáře o cause jsou vesměs navýsost seriózní. Na to, že je prvním top politikem, který by de facto uznán vinným za úmyslný trestný čin, je kolem něj pohoda a klídek.
Nejabsurdnějším případem jsou bitcoiny. Zde se nic neztratilo, nebyl porušen zákon, daňoví poplatníci zbohatli. Přesto okamžitě padl ministr a kolem všeho je i poté pořádný bugr. To první by se dalo chápat. Přijetí miliardy od bývalého zločince způsobilo velký rozruch, takže to berme tak, že Pavel Blažek odešel kvůli tomu, že se dopustil politické hlouposti. Prostě to „vypadá blbě“. Byť státní zastupitelství konstatovalo, že samo přijetí daru bylo legální a ministerstvo spravedlnosti může dokončit prodej získané kryptoměny.
Jak to, že je takový skandál z něčeho, co sami žalobci označují za postup dle práva? A kde ani nevznikla škoda? Pořád máme miliardu a kdybychom vinou formálních překážek nyní BTC neprodali, prodáme je později (jako každá jiná vláda, i kdyby se nakonec ukázaly jako „špinavé“). No jo, jenže tohle má všechny znaky úspěšné causy: Hollywoodský příběh záhadné kryptoměny, „superpadoucha“ Blažka, jehož část novinářů dlouho nenávidí, slabou a submisivní reakci premiéra, demagogickou opozici šířící dezinformace.
Skutečně, peníze nehrají prakticky roli, když jde o politiku (což bohužel vidíme i na lehkosti, s níž nás vlády zadlužují). Nejlepší způsob, jak je přežít? „Drzé čelo“. Z trojice Vít Rakušan, Andrej Babiš, Pavel Blažek jen ten prostřední má na papíře od soudu černé na bílém napsáno, že je zločinec (byť nejde o pravomocný rozsudek). A také jen lídr ANO vyšel ze svého případu bez ztráty kytičky (alespoň prozatím). Druzí dva – a s nimi i jejich politické subjekty – platí vysokou cenu za něco, co nespáchali.
„To jsou paradoxy, pane Vaněk“. Nehledejme v politice spravedlnost. Je to boj a jako ve válce vítězí ten silnější. I za cenu tvrdosti, neústupnosti, podvodů, lstí, nebo díky štěstěně. Nicméně je tu zásadní rozdíl. O tom, kdo skutečně vyhraje, doopravdy nerozhodují zbraně na bitevním poli, o tom se hlasuje. Čím vnímavější jsou voliči, čím mají více informací, tím více jsou schopni dohlédnout za politickou a mediální propagandu, volit správně a uctít autora onoho výroku – Václava Havla, zakladatele naší obnovené demokracie.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
