Zásadní revize emisních povolenek. Reforma celého energetického trhu a usnadnění výstavby zdrojů. Změna cílů v rámci Green Dealu. O tom píše premiér v dopise předsedkyni Evropské komise a účastníkům klíčového setkání lídrů, jež se koná 12. února. Říká jen to, co dlouho žádají energetici, ekonomové i komentátoři nezasažení klimatickým šílenstvím. Pokrok je, že nyní se z toho stává oficiální česká politika. Smůla je v tom, že Andrej Babiš má mizivou šanci něco prosadit. Řekněme si proč.
Příští čtvrtek budou hlavy států a vlád členských zemí EU na zámku Alden Biesen u Bruselu na uzavřeném semináři řešit otázky konkurenceschopnosti. Hlavní pozornost bude upřena na odstranění překážek na volném trhu (dle známé Draghiho zprávy se netarifní překážky rovnají clům ve výši 45 % u zboží a dokonce 110 % u služeb), na podporu investic, inovací a rozvoje strategických sektorů. Předseda české vlády se důrazem na revizi zelené politiky do tohoto hlavního proudu netrefuje. To neznamená, že nemá pravdu.
Evropská unie je už dvě dekády „nemocným mužem“ globální ekonomiky. Přesně od té doby, kdy se místo soustředění na dobudování vnitřního trhu a zrušení zbytečné byrokracie vrhla do marné snahy spasit planetu před oteplováním klimatu. Tento mesiášský komplex nás vychází pořádně draho. Přišli jsme o opozici největší ekonomiky světa, náš hospodářský růst slábne, váznou inovace, drahá elektřina a plyn ničí a vyhání průmysl z Evropy, miliony lidí jsou ohroženy energetickou chudobou…
Na setkání u Bruselu se má řešit dvacet let trvající deficit zanedbávání společného trhu. Díky za to. I když v případě Evropské unie je vždy na místě nejásat, dokud není hotovo, hezkých plánů jsme slyšeli mraky, ale často z nich nebylo nic. Třeba zrovna co se týká boje s úředním šimlem, či nastartování vývoje, výzkumu a inovací. Ale aspoň se o problému mluví. Jenomže bez hluboké reformy Zeleného údělu to nebude stačit. A bohužel o tom stále nechce Evropská komise a většina vlád členských zemí ani slyšet.
Co Babiš píše evropským lídrům? Jde o jedenáct bodů, mezi nimiž jsou pro Česko klíčové zastropování cen povolenek EU ETS I i II, odložení náběhu toho druhého systému na rok 2030, či omezení spekulací s uhlíkovými odpustky, jež je zdražují. Dále urychlení a usnadnění výstavby energetických zdrojů, zlepšení podmínek pro jádro a plyn, které jsou diskriminovány oproti větru a slunci. Rovněž chce stanovit na unijní úrovni jako jediný cíl snížení emisí CO2 a způsoby jeho dosažení nechat na členských zemích.
To poslední by znamenalo obrovskou úlevu právě pro zemi typu České republiky. Veškerá mašinerie Green Dealu je od počátku šita na míru státům, jež mají dobré podmínky pro rozvoj obnovitelných zdrojů. Naší jedinou šancí, jak dekarbonizovat a splnit emisní cíle, byla od počátku jaderná energetika, která u nás má tradici a velkou podporu obyvatel. Jenže to nám zatrhli už před dvaceti lety. Kdyby se prosadila „technologická neutralita“, mohli bychom stavět reaktory za stejně výhodných podmínek, jako větrníky a slunečníky.
Sázka na jádro by nám umožnila dosáhnout nulových emisí v energetice rychleji, levněji a účinněji, neboť jde mocný zdroj, který dodává stabilně a má životnost šedesát let. Poškodilo nás, že nám místo toho EU nutí slunce a vítr, což vede k tomu, že elektřina je drahá, je jí málo a kvůli výkyvům v produkci hrozí blackouty. Návrh, aby si každý mohl určit, jaká opatření ve válce s uhlíkem zvolí (třeba raději zateplovat budovy, než brát lidem auta na fosilní paliva), je správný. Vše by šlo lépe a s menšími dopady na občany.
V tomto případě se většina z nás může považovat za „tým Babiš“. Bohužel to přestane platit ve chvíli, kdy začneme zvažovat reálné šance na úspěch, který má právě jeho vláda. Pro zemi naší velikosti existují v zásadě jen dvě cesty, jak v „hlavním městě Galaxie“ Bruselu prorazit. Buď trpělivě stavíte koalici podporovatelů, úspěšně vyjednáváte s velkými, jste schopni manažerovat kompromisy… nebo po vzoru Viktora Orbána bouchnete do stolu a vetujete vše, co vetovat lze, abyste v jiné věci dosáhli svého.
Možná je i kombinace obojího, tedy využití jak moderace, tak nátlaku. Jenomže u Andreje Babiše neplatí ani jedno. Nemá povahu jako maďarský dlouholetý premiér, jemuž je úplně jedno, co si o něm myslí a jde si za svým jako parní válec. A poté, co se svým ANO vystoupil v Evropském parlamentu z frakce liberálů, která tvoří spolu s lidovci a socialisty dlouhodobě vládnoucí triumvirát, ztratil většinu vyjednávacích pák. Navíc nejenže je s Patrioty na jedné lodi s Orbánem, ještě má v kabinetu SPD a Motoristy.
Negociační potenciál předsedy vlády, který je součástí frakce, kolem níž ty ostatní vytvořily „sanitární kordón“ a sám vládne s proruskými radikály a pubertálními potížisty, se v Bruselu limitně blíží nule. Andrej Babiš je znám buldočí povahou a schopností dosahovat dohod, kterou si přinesl z byznysu, ale lze se obávat, že v tomto případě to nebude stačit. Půjde tedy jen o sympatický pokus, z nějž nakonec nebude nic? Pro Českou republiku zřejmě ano, jemu samému by však přesto mohl přinést jistý zisk.
Bojovat proti Green Dealu bude doma populární. Paradoxně právě Babiš stál na jeho počátku. Drahý zelený nesmysl nevetoval, když to ještě šlo. Navíc ho nadšeně propagoval. Voliči ovšem mají krátkou paměť… Právě tento kalkul je nejspíše hlavním důvodem k napsání dopisu, kdy má premiér „černé na bílém“, že se snažil hájit české národní zájmy. Přičtěme mu však i malé, ale nikoli nepodstatné plus: tím, že jako předseda vlády požadavky na změnu klimatické politiky řekl nahlas, přispěl k tomu, aby se jednou mohly naplnit.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Autor: Martin Schmarcz
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
