Prožili jsme čtyři roky těžkých krizí. Dva za vlády Andreje Babiše, dva za Petra Fialy. Ale dostali jsme se z toho. Jistě, jsme na tom hůře, než kdyby nebylo covidu a ruské agrese. Nicméně už na konci roku, nebo nejpozději na začátku příštího bychom se měli dostat na před pandemickou úroveň.
Jak se říká „není to nic moc, ale lepší, než mokrým hadrem přes ústa“. Co však udivuje, že velká část občanů má pocit že se jim žije hůře než před dvěma roky. Proč? Uvěřili opoziční antipropagandě.
V důsledku covidových dluhů, vysoké inflace a energetické krize se Čechům propadla životní úroveň. To je jasný fakt. A opravdu teprve nyní doháníme kupní sílu z roku 2019, kdy jsme na tom byli nejlépe. Nicméně není pravdou, že poslední dvě léta se dále propadáme, jak nám namlouvá dlouhá volební kampaň hnutí ANO. Přišlo s ní někdy v polovině roku 2023, tedy přesně v čase, kdy se věci začaly měnit k lepšímu. Málokdo (včetně mě) by věřil, že se Andreji Babišovi a spol. podaří přesvědčit lidi, že bílé je černé. Leč oni uspěli.
Ať se podíváme na ukazatele inflace, hospodářského růstu, či stoupání reálných mezd, všechna ukazují, že „už je líp“. Platí to i pocitově, neboť citlivé položky, jakými jsou účty za energie či cena jídla, klesají rovněž. Ty první výrazně. Přesto průzkumy mínění ukazují, že si velká většina lidí myslí opak (což se logicky promítá i do volebních preferencí). Jak je to možné? Inu, veřejný prostor je dva roky plný lží, polopravd a manipulací, jak je prý zle, které opozice chrlí v obrovském množství. A tato černá propaganda zabírá…
Kabinet zůstával dlouho pasivní (zřejmě pod dojmem falešného sloganu, že „dobré dílo se chválí samo“). Výsledky vidíme. Tohle je strašně špatně. Čímž vůbec nemyslím jen vládu. Ta má zásluhu na zlepšení zhruba stejnou, jakou měla vinu na zhoršení. Prakticky žádnou. Hospodářství jde svou cestou a v krátkém horizontu politici nedokáží příliš pohnout tím soukolím, jež má obrovskou setrvačnost. Zlé ale je, že Češi se nechají tak snadno zmanipulovat a přesvědčit o něčem, co je v ostrém protikladu s realitou.
Pokud Babišovo působivé PR povede pouze k tomu, že on vyhraje volby, tak se neděje nic strašného. I schopnost sebeprezentace patří k politickému umění. V této aréně platí, že vyhrává dravější a silnější, ne nutně lepší. Horší je, že stejný způsob vymývání mozků může na nás zkusit někdo jiný. Když místo pravice bude vládnout levice, osobně nebudu rád, ale takzvaně se z toho nezblázním. Když naší zranitelnosti vůči manipulacím a dezinformacím zneužije třeba nějaká nepřátelská mocnost, máme všichni obrovský problém.
Fakticky už dnes na „šíření blbé nálady“ parazitují protestní, antisystémové, proruské strany. Takže když politické matláctví a submisivita kabinetu povedou k tomu, že nastoupí jednobarevná vláda hnutí ANO, můžeme si ještě gratulovat. Pokud ovšem spolu s ním proniknou do Strakovy akademie odpůrci Kyjeva a sympatizanti Moskvy, bude mnohem hůř. Smutným paradoxem je, že na dočasném zhoršení ekonomické situace má pořádný podíl kremelský diktátor. Takto by z ní mohl ještě sekundárně těžit.
Věřme, že koalice se ještě nějak zmátoří a dostane do hlav lidí reálný popis situace. Která nejí báječná, ale je mnohem lepší, než jak se jeví na základě opoziční propagandy. A že hnutí ANO má na závěr kampaně připraveno silné pozitivní sdělení, jak „bude líp“. Aby zkrátka extremisté nedostali šanci a nemohli profitovat z naštvanosti, vzteku, nedůvěry, nenávisti. Že se změní vláda, je v demokracii normální, hlavně se však nesmí změnit režim, či „systém“, jak pokřikují proruské strany a jak jsou na to přímo natěšené.
Důsledky frustrace a deziluze bývají hrozivé. Pokud někomu vadí jedna demokratická strana zvolí jinou. Ale pokud mu překáží sama demokracie a převládne u něj pocit, že je třeba ji zbořit, pak je zle. Dokud má vláda nízké preference a opozice vysoké, neděje se nic jiného, než že dojde na střídání u kormidla. Pokud však je antipropaganda tak masivní, že lidé nedůvěřují politice jako takové, máme průšvih. Pak se ke slovu hlásí nikoli systémová, ale antisystémová opozice. A může dojít i na „vystřídání“ demokracie.
Hnutí ANO se nyní cítí jako vítěz. Přesto by si snad mohlo vzpomenout na úsloví „čím kdo zachází, tím také schází“. Pokud vsadí na barnumskou drsnou antikampaň, která zpochybní úplně vše, nakonec to nemusí být ona, kdo se bude radovat nejvíce. Protože pokud je všechno špatně, proč by voliči chodili ke kováříčkovi, když mohou jít za kovářem? Extremistická propaganda vyhovuje nejlépe zase jen extremistům. Andrej Babiš by neměl zapomínat, že sám už patří k mainstreamu a ANO dávno není protestní partají.
Nejsilnější opoziční hnutí zatím opravdu říká, že chystá pozitivní závěr kampaně. To bychom měli brát s rezervou, nicméně snad negace bude tvořit méně než padesát procent jeho propagandy. Ostatně se stranami jako SPD (která kandiduje v rámci slepence radikálních straniček), Motoristy, nebo komunistickým vehiklem Stačilo! nemá ANO společného o mnoho víc, než že s nimi momentálně sdílí opoziční úděl. Tím pádem také nějaké voliče. Avšak pro ty tři je i Andrej Babiš příslušníkem „nenáviděného“ establishmentu.
Lidé „volí peněženkou“. Což neznamená, že vždy rozumně a ve prospěch svých nativních hospodářských zájmů. Často jde spíše o pocit, o to, čemu uvěří. Je pro ně důležitější, jak se jim věci jeví (či jak jsou jim předkládány), než jaké skutečně jsou. Ostatně právě proto ekonomie není exaktní vědou. A právě proto je tak důležité, aby politici šířili optimismus. Neboť pesimismus doslova zabíjí. Nikoli pouze jejich osobní šance uspět, ale i budoucnost celé země. „Ekonomika vymytých hlav“ nakonec vždy nahrává autoritářům.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
