Kolik stojí obrana? To záleží na tom, koho máte proti sobě. A také, kdo za vás bojuje. Evropa dlouho spoléhala na to, že náklady za její bezpečnost ponesou Spojené státy. Ať se to týká peněz, či životů vojáků. Nový americký prezident Donald Trump řekl jasně, že tato éra končí.
Nicméně, pořád máme na své straně Ukrajince, kteří svým statečným odporem vůči ruské agresi chrání i nás. Ničí Putinovi lidskou sílu, techniku, vyčerpávají jeho ekonomiku. Je náš zájem jednak více zbrojit, jednak více pomoci Kyjevu proti Moskvě.
Dlouhé desítky let jsme my Evropané nemuseli vystoupit ze své komfortní zóny. Utráceli jsme obrovské sumy za štědrý sociální stát, některé země dokonce i za migranty. Nestarali jsme se o shánění financí na armádu – a už vůbec jsme nemysleli na to, že by naši občané mohli (či museli) umírat v boji. Není divu, že už Američané odmítají nést za starý kontinent daň nákladů i krve. Pořád ale máme velké štěstí, že na východ od nás leží země, jejíž lidé umírají za svobodu. Nejen za vlastní. I za tu naši.
Bohužel, ani tři roky války na našem „zadním dvorku“ příliš nezměnily mínění občanů, ale zejména jejich vlád a Evropské komise. Měli jsme opravdu hodně času, abychom zvýšili vlastní vojenskou sílu. Ale také daleko účinněji pomohli Ukrajině zastavit Rusko. S nástupem Trumpa do Bílého domu se však otázka vůle k obraně stala daleko palčivější, neboť jeho jednání zvětšuje bezpečnostní hrozby ze strany Ruska. Konečně se začínáme bavit o tom, že musíme dávat na armády mnohem, víc. A to i na tu ukrajinskou.
Položme si otázku: Jakým způsobem dnes nejlevněji a pro nás nejméně bolestně zarazíme Putinův „Drang nach Westen“? Pragmatická odpověď zní, že díky Ukrajincům. Už tři roky hrdinně vzdorují zemi s třikrát vyšším počtem obyvatel, desetkrát větší ekonomikou a obrovskými zásobami zbraní ze sovětské éry. Jistě, bez západní pomoci by to nezvládla. Nicméně poměr výkon/cena je naprosto fantastický a neuvěřitelný. Měli bychom jim děkovat, že se nevzdávají a ze své vůle bojují s agresorem. A dát jim ještě víc zbraní.
Válka přináší ničení a ztráty na životech, jež nelze nijak nahradit, natož poměřovat penězi. Doufejme, že nás něco takového v budoucnu nečeká. Právě i zásluhou Ukrajinců. A přičiňme se sami o to, aby Putin už nedostal šanci posunout se na západ ani o milimetr. Dokud máme čas a dokud jde jen o ty prachy. Zkusme počítat. Myslím miliardy, ne naše mrtvé, na něž by mohlo dojít, kdyby se nepovedlo včas zarazit další agresivní plány ruského diktátora. Když jde jen o peníze, tak nejde vlastně o nic…
Za tři roky obdržel Kyjev západní zbraně za zhruba dvě stě miliard euro. Vypadá to jako obrovská suma. Ale není. Jednak to stačí přesně na to, aby při zapojení vlastních zdrojů a obrovských materiálních i lidských obětí Ukrajina nepadla. Jednak kdyby nedejbože Rusko nakonec ovládlo celou tuto zemi, bude nás stát mnohonásobně více, abychom se ubránili. Důležitá je přitom i rychlost, neboť o vítězství či prohře rozhoduje momentální situace na bojišti, ne plánování na roky dopředu…
Rusové dobře vědí, že záleží na schopnosti nasadit co nejvíce zbraní a lidí v daném čase a místě. Proto tak rychle vyprazdňují sklady se sovětskou technikou, proto tak plýtvají životy vlastních vojáků. Aby zlomili snad ani ne tak Ukrajince, jako choulostivé Zápaďany. Kdybychom se naopak my rozhoupali dříve a dokázali tanky, děla, letadla a munici za 200 miliard euro dodat už během prvního roku války, zvrátili bychom situaci na bojišti v neprospěch Ruska, které by místo převahy mělo obrovský deficit v „železe“.
Dnes dokáže Putin při maximální snaze vyždímat na válku kolem sto miliard euro ročně. My bychom ho dvakrát převýšili. Přičemž navíc na počátku agrese dávala Moskva na armádu jen třetinu sumy, již do ní hrne dnes. Toto by byl „game changer“ ve prospěch Kyjeva. Konflikty totiž rozhodují „stroje“, hospodářská síla, schopnost zasypat nepřítele střelami, granáty, bombami, raketami. Bohužel v tom všem Rusko stále vede. A nemuselo. Hrubý domácí produkt pouze evropských zemí NATO je desetkrát vyšší než jeho.
To jsme promeškali. Co dál? Experti spočítali, že aby se Evropa ubránila, musí na vojsko vydávat zhruba o 300 miliard euro více než nyní. Nebo se přidržme kritéria 3 % HDP a pak nám vyjde celková suma 600 mld. ročně (včetně Velké Británie). Jde přitom o trojnásobek ceny zbraní, jež Ukrajina obdržela za tři roky ze Západu. Tedy jak od Evropy tak od Spojených států. Neboli za třetinu ročních armádních rozpočtů potřebných pouze k obraně evropských členů Aliance zadržují Ukrajinci Putina po celou dobu války.
Už asi nemůžeme počítat s pomocí USA. Musíme zabrat sami. Přičemž je třeba říci, že zbraně z velké části nejsou dary, jde o půjčky, jež nám jednou bude muset Ukrajina splatit. To nyní neřešme. V každém případě jde o výdaj, který nyní půjde za námi. Ať koupíme od evropských zbrojovek, či z amerických (Trump tomu sotva bude bránit, naštval by vojensko-průmyslový komplex). Bylo by chybou brát to jako charitu. Tato investice se nám vyplatí. Kde na ni vzít? Zrušme Green Deal, kde zbytečně utápíme 370 mld euro ročně.
Představme si, že dokážeme Ukrajině v co nejkratším čase doručit stíhačky, rakety, tanky, obrněná vozidla, houfnice a další zbraně a munici za 200 miliard euro. Byla by to honička, museli bychom shánět všude, neboť naše kapacity jsou pořád omezené. Ale jak se říká, kdo rychle dává, dvakrát dává. Vyčerpané Rusko by takovému tlaku „železa“ nemohlo vzdorovat, muselo by přistoupit na spravedlivý a udržitelný mír. Když naopak z jakýchkoli důvodů selžeme, bude nás to stát mnohem mnohem víc – a nemusí jít jen o peníze…
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
