Rusko. Ukrajina. Nově bitcoiny. To jsou zatím témata volební kampaně. Hodně nervní, hodně nenávistné, hodně demagogické kampaně. Ne, že by vůbec o nic nešlo. Rozhodně záleží třeba na tom, zda se k moci dostanou, či lépe nedostanou zástupci Putinovy páté kolony. Nicméně chtělo by to také nějakou racionální debatu.
Říká se, že lidé „hlasují peněženkou“. Pravolevá osa politického spektra má stále svou váhu. A lídr ANO jí dodal na důležitosti, když ohlásil plán masivního zadlužování budoucích generací.
Co vlastně může ve volbách zafungovat? Určitě negativní kampaň. Antifiala a Antibabiš táhnou. Důležitá bude i otázka obrany a snaha zastavit agresivní Rusko, zejména pro prozápadní voliče. Nicméně socioekonomická témata jsou podstatná pro většinu občanů. Opozice už dva roky líčí Česko jako spálenou zemi a vládu jako soubor nelidských tyranů, kteří okradli důchodce a vůbec každého. Vláda až nyní kontruje tabulkami, jak se ve skutečnosti máme dobře. Data a grafy si ovšem notně upravují obě strany…
Když se na věc podíváme střízlivě, tak se máme přesně tak, jak se dá za dané situace čekat a jak si zasloužíme. To může znít jako banální sdělení. Také je. Nicméně přesně popisuje situaci. Čtyři léta krizí (z nich dvě na konci mandátu minulého kabinetu a dvě na počátku vládnutí toho současného), snížily životní úroveň Čechů, která se nyní dostává zpět. Jsme na tom zhruba stejně jako v roce 2019, kdy se nám vedlo vůbec nejlépe v historii. Za což můžeme děkovat nejvíce sami sobě, ne Babišovi či Fialovi.
Stručně řečeno: vnější okolnosti, jež čeští politici nemohli ovlivnit (pandemie covidu a energetická krize na počátku války) nás objektivně srazily dolů, ale díky robustní ekonomice už je nám zase líp. Každý si může sám pro sebe vyhodnotit, která vláda udělala v těžkých dobách více chyb, způsobila větší chaos a méně úspěšně bránila škodám. Nicméně to už je minulost a nyní bychom se ve vlastním zájmu měli soustředit hlavně na to, co čekat od budoucnosti a hodnotit nabídku jednotlivých subjektů podle toho.
Andrej Babiš do toho vletěl rázně. Vyhrožuje masivním rozhazováním stovek miliard od důchodů po slevy na jízdném. On si totiž zjevně myslí, že v roce 2021 neprohrál volby kvůli drsným a často zmateným covidovým opatřením, leč proto, že jeho vláda prý ještě málo utrácela. Vzhledem k tomu, že to dotáhla na rekordní deficit téměř sedm procent hrubého domácího produktu, tak se právem můžeme děsit, jak daleko (či spíše hluboko), by lídr ANO chtěl ještě zajít ve snaze nakoupit si voličské hlasy?
Samozřejmě, že jeho poselství míří především na seniory a další kmenové voliče levice. Nicméně zbystřit musejí především pravičáci. Proč? Inu proto, že opozice je sjednocená a silně motivovaná přijít hlasovat tak jako tak. Naopak koalici SPOLU chybí na půl milionů příznivců, které otrávila a znechutila tím, že málo šetřila a místo toho zvedala daně pracujícím rodinám a živnostníkům. Což právem mohou brát jako zradu. Na druhé straně by se měli ptát sami sebe, zda absencí u uren nepomohou něčemu o moc horšímu.
Možná na každého nefunguje strach z Ruska a z nástupu stran, které s ním sympatizují. Zde však jde o ty peněženky. Jestliže Fialův kabinet byl méně úsporný, než sliboval, tak Babiš bez obalu říká, že pokud bude opět vládnout on, roztočí spirálu dluhů ještě daleko mocněji, než když byl u vesla poprvé. Což by mělo fatální dopady nejen na tuto, ale i na řadu příštích generací. Ohroženi by byli mladí i staří, kteří sázejí na odpovědnost a úspory, jež by jim opět požrala inflace, jež je rodnou sestrou rozhazovačnosti.
Babišova vláda během svého mandátu vyhnala meziroční zdražování ze dvou procent na deset, tedy na pětinásobek. Nyní je opět zpátky na dvou (po dočasném zvýšení kvůli energetické krizi). Kam by to předseda ANO dokázal vyšponovat napodruhé? Když chce utrácet více, než za covidu? Rozpočtová neodpovědnost je hnacím motorem inflace. Byť nastupuje se zpožděním, jak jsme viděli před čtyřmi lety. Utéci ji ale není kam. Čím více se ji vláda snaží „brzdit“ litím dalších peněz do ekonomiky, tím ji posiluje ještě více.
Bohužel lídr ANO se zhlédl v populistech typu slovenského a maďarského premiéra. Robert Fico i Viktor Orbán ordinovali jako lék na drahotu štědré subvence a regulace cen. Což v důsledku znamená opět ještě vyšší vládní výdaje, které dále roztáčejí inflační soukolí. Jde o něco podobného jako hasit požár benzínem… Také že dnes je na tom Česko daleko lépe a má inflaci oproti Slovensku a Maďarsku zhruba poloviční. Sotva bychom mohli mít tak dobrá čísla, kdyby se realizovala Babišova „Operace Blahobyt“.
Takže jak to bude u voleb? Historicky je to stále stejné. Levice udělá díru do rozpočtu, nastoupí pravice, za velkých politických obětí ji zalátá, prohraje kvůli tomu volby, nastoupí levice a vše se opakuje pořád dokola. Příčina tkví v tom, že socialisté všech barev obsluhují elektorát, který primárně vyžaduje „sociální jistoty“ a rozpočet je mu celkem ukradený (či vykradený?) Jde o to, aby tato tendence dostat se k blahobytu nikoli vlastní pílí, leč si ho prostě „odhlasovat“, měla jisté meze. Což přestává platit v řadě zemí Evropské unie.
Rostoucí dluhy a závislost na státním přerozdělování (jež s sebou nese další byrokratické regulace) nejen zatěžují hospodaření státu, ale hlavně omezují ekonomický růst. Je čím dál těžší tu rozpočtovou káru utáhnout. A v EU jsme si kromě koule socialismu přivázali na druhou nohu možná ještě těžší kouli klimatismu. Systém těžko funguje i jen s jednou z nich, natož s oběma. Čistě racionální úvaha říká, že je v našem zájmu zastavit další kolo bezuzdného rozhazování. Na výběr máme mezi špatnou a ještě daleko horší možností…
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
