Aktuálně:

Schmarcz: Armáda jako drahý koníček? Ani nápad, zbrojení je dobré pro byznys

13.09.2025, Autor: Martin Schmarcz

0 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 5
Schmarcz: Armáda jako drahý koníček? Ani nápad, zbrojení je dobré pro byznys

Opozice brblá, že armáda je drahá. A že raději máme šetřit peníze pro „našelidi“. Zejména její proruská část, ANO alespoň uznává růst výdajů na obranu coby nutnost v čase, kdy Moskva čím dál více chřestí zbraněmi. Ale i kdyby tvrzení o „zbytečnosti“ větších investic do vojska nebylo vrcholně nezodpovědné, je navíc hloupé.

Ve skutečnosti peníze na zbrojení znamenají velký růstový impuls a mohou „nakopnout“ český průmysl i vědu a výzkum. Čísla říkají jasně, že hodně z nich zůstane takzvaně doma.

„Chcimíři“ si vybírají ze všech obranných programů nejraději stíhačky F – 35. Ty se stávají terčem jejich útoku z toho důvodu, že jde o zdaleka největší jednotlivý výdaj, který je jasně vidět a tedy je snadné ho kritizovat. Ale nikoli největší souhrnnou položku tvoří nákupy cizích technologií. Mnohem víc v součtu představují běžné výdaje na platy, výstroj, ubytování, spolu se zbraněmi a municí z českých továren. Nemluvě o tom, že do obranných výdajů se budou počítat i infrastrukturní investice.

Podle koncepce výzbroje armády spolknou investiční výdaje opravdu hodně, plných 55 % rozpočtu. V dnešních cenách je to něco přes dva biliony korun, pokud se naplní harmonogram postupného navyšování z 2 % na 3 % HDP, celková čísla budou ovšem vyšší kvůli inflaci a hospodářskému růstu. I z těchto peněz však tvoří zbraně, jež umíme zcela, či alespoň částečně vyrábět, rovnou polovinu. Záleží tedy jen na tom, jak naše firmy uspějí v tendrech.

Jenom munice bude stát v horizontu desetiletky na dvě stě miliard. Ta jistě může být plně domácí. Naše firmy se mohou podílet na výrobě a údržbě tanků Leopard, vyrábíme skvělá děla a jsme špičkou v ručních zbraních. Jestliže bilion vydáme za moderní stíhačky, rakety, střely a protivzdušnou obranu, tedy komponenty, jež nezvládáme, je tu druhý bilion a z něj si mohou české zbrojovky ukousnout velký díl. A pak tu máme celých 1,7 bilionu na výplaty vojáků, jejich oblečení a ubytování, což jsou čistě domácí výdaje.

Možná to někoho šokuje, ale dokonce i v čase, kdy přezbrojujeme a tedy máme enormně zvýšené investice do drahých technologií, mají tvořit 45 % všech nákladů běžné výdaje. A i kdybychom počítali, že domácí výrobci získají celkem jen 30 % zakázek z dvou bilionového rozpočtu na nové zbraně, jsme na 60 % (z celkového účtu za deset let), které se utratí v Česku. Celkově skoro dva a půl bilionu korun. A to jsme ještě nepočítali s infrastrukturními investicemi.

Stejně tak v této kalkulaci chybí to nakonec možná nejdůležitější: podpora zbrojovek oživí celý průmysl a lze očekávat, že mnohem víc zbraní, než české armádě, budou naši výrobci dodávat objednatelům do zahraničí. Jde o běžný model, kdy se daleko lépe prodávají tanky, děla či útočné pušky, které se již úspěšné používají v zemi producenta. Navíc nemusí zůstat jen u nich. Již nyní se dobře uplatňují například drony, které získávají ostruhy na ukrajinském bojišti.

Už dlouho se mluví o tom, že hospodářství nutně potřebuje modernizaci. Právě armáda je v USA velkým tahounem inovací. České technické univerzity získávají výzkumné granty Pentagonu. Nyní by mohly dostávat mnohem víc objednávek na vývoj i od domácího vojska. Perspektivní může být rovněž spolupráce s Ukrajinou, kde se české zbrojovky zabydlují, přičemž tamní průmysl zvládá i balistické rakety a řízené střely. To je šance postoupit do významného zbraňového sektoru, který zatím „neumíme“.

Dlouho se nám nedaří propojit vědu a byznys. U zbraní, po nichž je teď velká poptávka, by se mohl tento proces rychle rozeběhnout a model spolupráce pak může okopírovat i civilní sféra. A jestliže jsme dobrými subdodavateli, ale máme málo finálních výrobků s vysokými maržemi, tak u řady typů zbraní jsme naopak my značkovými producenty a tento záběr můžeme díky investicím do armády dále rozšiřovat. Za první republiky jsme si pro vlastní obranu vyráběli vše. I když to se úplně nezopakuje, je to dobrá inspirace.

Silnou armádu nutně potřebujeme, abychom odstrašili Rusko od útoku. Už tohle je dost silný argument. Zvláště poté, co drony vyslané Moskvou doletěly až do Polska. Ti, co by radši tyto peníze projedli v sociálních dávkách a penzích, si nevidí na špičku nosu. K čemu je vám dobré, že vláda rozhází mezi lid hromady peněz, když budete mrtví? Kromě toho zde nejde o hru se záporným, ale potenciálně vysoce kladnými součtem. Armáda není jen náklad, ale dobrá investice.

Nemluvme raději o multiplikačním efektu. Ekonomové nemají tyto řeči rádi a často zpochybňují sliby ministrů a premiérů, kteří tvrdí, že když postavíme třeba dálnici, nebo vysokorychlostní trať, vrátí se nám to několikanásobně. Nicméně peníze vydané na zbrojení nejsou už v základu méně efektivní, než do infrastruktury, nebo třeba na veřejnou správu. A zbrojovky, které díky nim zmohutní, zmodernizují a zvýší produkci, už přímo přinesou solidní zisk díky tomu, že začnou vyvážet ještě více než dnes.

Za sebe nejvíce ze všeho sázím na vědu, výzkum a inovace. Čím rychleji a efektivněji se nové poznatky přenesou do výroby, tím víc se zvyšuje produktivita práce a hospodářský růst. Jak řečeno, nám se to dlouhodobě nedaří a nevyužíváme svůj potenciál. Vysoká motivace vyvíjet nové zbraně je pobídkou k zlepšení. A tím k nastartování procesu, který dostane český průmysl do vyšší ligy. Mocná armáda není jen drahý koníček, je to v současném světě nutnost a zároveň motor byznysu.

Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT

Autor: Martin Schmarcz


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.