Mark Rutte to řekl nahlas. Generální tajemník NATO prohlásil, že Rusko nemá žádné právo rozhodovat o tom, kdo se může stát členem Severoatlantické aliance. „Rusko nemá žádné slovo nebo veto nad tím, kdo může být členem NATO,“ zněla jeho slova. Jenže hned vzápětí dodal něco, co celou věc komplikuje: „Ale uvnitř Aliance vyžaduje členství jednomyslnost.“
Jednomyslnost jako překážka
Přijetí nového člena do NATO vyžaduje souhlas všech stávajících členských států. Několik spojenců, včetně Spojených států, v současnosti vstup Ukrajiny do Aliance nepodporuje. Rusko sice formálně nemá veto, ale fakticky ho nepotřebuje, pokud ho má někdo jiný.
Ruttovy výroky přišly uprostřed týdne intenzivní diplomacie, kdy Spojené státy oživily mírová jednání kontroverzním 28 bodovým plánem, který mnozí vnímají jako příliš vstřícný vůči Moskvě. Původní verze údajně obsahovala ustanovení, která by Ukrajině zakázala usilovat o členství v NATO – což by de facto znamenalo ruské veto, jen jinak zabalené. Po konzultacích s Ukrajinou a evropskými partnery byl plán sice upraven, ale základní dilema zůstává: jak zajistit bezpečnost Ukrajiny, pokud NATO není na stole?
Bezpečnostní záruky místo členství?
„Pokud členství v NATO není možností, musíme alespoň poskytnout bezpečnostní záruky, které budou dostatečně silné, aby Rusko nikdy nezkoušelo útok znovu,“ řekl Rutte. Evropský návrh klade důraz právě na robustní bezpečnostní záruky, které by se mohly podobat slavnému článku 5 Severoatlantické smlouvy – tedy kolektivní obraně. Skutečný problém ale zní: může něco takového fungovat bez formálního členství?
Ukrajina sama považuje vstup do NATO za existenční otázku a nejlepší pojistku proti budoucí ruské agresi. Přinejmenším od summitu ve Vilniusu v červenci 2023, kde spojenci potvrdili bukurešťský slib a zrušili požadavek na Akční plán členství, se zdálo, že cesta je otevřená. Realita je ale jiná: cesta je fakticky pozastavená.
Rusko postupuje pomalu, ale hrozba zůstává
Rutte také poznamenal, že ruský postup na Ukrajině v roce 2025 zůstává minimální – Moskva postupuje „jen o několik metrů denně“ a již 18 měsíců se snaží dobýt město Pokrovsk v Doněcké oblasti. Přesto generální tajemník varuje: „Rusko zůstane válečnou hrozbou ještě dlouho.“ A dodává: „Pokud je ruský prezident ochoten obětovat milion vlastních lidí kvůli této falešné představě o nápravě dějin, musíme být připraveni.“
Proto Rutte opakovaně zdůrazňuje nutnost zvýšit výdaje na obranu. Česká republika už dnes vydává 2 % HDP na obranu a diskutuje o zvýšení na 3 %. „Mírový plán nemění hodnocení Ruska jako dlouhodobé hrozby pro Evropu,“ uzavřel Rutte.
Paradox ukrajinské budoucnosti
Ukrajina bojuje za svou budoucnost v euroatlantických strukturách, ale ty jí zatím nemohou nabídnout víc než sliby a bezpečnostní záruky nejasných obrysů. Rusko sice formálně nemá právo veta, ale pokud ho má Washington nebo jiný člen, výsledek je stejný.
Klíčové tedy není, jestli má Rusko právo rozhodovat. Klíčové je, jestli má Západ dost vůle a jednoty, aby rozhodl sám.
Zdroj info: kyivindependent.com
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
