Recenze zákona, kterým se upravují otázky související s užíváním bytů

Autor: Vláda
Datum předložení: 12. 4. 2022
Hodnocení EM: 40%
A jak to souvisí s otázkami kolem užíváním bytů? Pokud nechceme příští zimu topit kravským trusem, jak navrhuje ministr Jurečka, máme nejvyšší čas začít shánět plyn pro příští topnou sezónu někde jinde než z Ruska. Pokud vám ceny za topení připadaly vysoké, příští rok to bude nejspíš ještě horší.
Podle teplárenského sdružení využívá zemní plyn k topení zhruba polovina českých domácností. Podle dat z let 2015 až 2019 soustavu zásobování teplem z plynu využívá 572 220 domácností, lokálně plynem vytápí 1,5 milionu domácností, elektřinou vyrobenou z plynu topí 41 800 domácností v ČR. S ohledem na to, že v posledních letech probíhá modernizace tepláren, ve skutečnosti přecházejí z uhlí na plyn, může to být v současné době i více. V každém případě je na místě přehodnotit plány, podle kterých měly do konce letošního roku přejít na šetrnější zdroje teplárny s výkonem do 200 megawatt.
Jak už to v případě zdražování energií bývá, nestoupá jen cena plynu, ale též uhlí, které se na vytápění domácností stále podílí zhruba ze čtyřiceti procent. Jen o něco méně zdražuje biomasa, což jsou mimo jiné ona kravská lejna. Vedle vysokých cen samotných energetických surovin do nákladů v případě tepláren promlouvají i drahé emisní povolenky. Příští topná sezóna tak bude ve znamení rekordních plateb ale nepochybně též snahy domácností o co největší možné úpory. Právě v oblasti vytápění lze na energiích uspořit víc než třeba na svícení úspornou žárovkou, ale ne vždy to jde pouhým snížením teploty.
Pokud bydlíte v rodinném domě, je to snadné. Teplotu můžete snížit, vzít si kožich nebo zalézt pod peřinu. Rodinný dům je teplotní ostrov, kde topíte výhradně na své náklady a pouze pro sebe. Jiná je situace v obytných domech. Jedná se o provázaný celek, kde se teplo sdílí a logicky přelévá z místa, kde je ho více do méně vytopených prostor. Vypnout topení pak neznamená jen šetřit, ale také přikrádat teplo ze sousedních bytů. Dům má tendenci rozdíly vyrovnávat, což se logicky nebude líbit vašim sousedům, kteří k vytopení bytu na jimi požadovanou vyšší teplotu díky vašemu šetření spotřebují více energie.
Rozdíly ve spotřebě na dosažení stejné teploty v různých bytech ovšem nejsou dány jen přeléváním tepla. Každý byt má v rámci domu jinou polohu a z toho plynou rozdílné nároky na jeho vytápění. Rohový byt v podkroví bude k vytopení na stejnou teplotu jako středový byt v mezipatře potřebovat jiné, vyšší, množství energie. Tuto myšlenku kupodivu lépe chápou nájemníci s vlastním etážovým topením, kteří obvykle bez remcání zaplatí účet za propálený plyn v domácím kotli. Horší je to s nájemníky nebo vlastníky bytových jednotek s centrálně dodávaným teplem z tepláren nebo domovních kotelen.
Dokud bylo teplo skoro zadarmo, o nic nešlo. Po roce 1990 teplo přestalo být dotováno, začaly spory a s nimi přišla i státní regulace měření tepla. Zákonná povinnost měření byla zavedena od roku 1996, ale pouze na úrovni paty domu. Náklady na topení se pak obvykle rozpočítávaly podle podlahové plochy bytu, což přirozeně vyvolávalo další kontroverze. Stát proto začal vydávat předpisy pro rozúčtování tepla, které měly zohlednit rozdíly a nespravedlnosti. Teprve od roku 2015 ale došlo k zavedení plošné povinnosti instalovat měřiče tepla do jednotlivých bytů. To už nešlo jen o předcházení sporům, ale též o úspory. Přijde mi vysoká fakturu, příště budu topit méně.
Nedostavilo se ani jedno. Díky měření k poklesu spotřeby podle všeho nedošlo. Bez znalosti toho, jak topí ostatní, je vám číslo odečtené během zimy z indikátoru prakticky k ničemu. Prosté snížení teploty totiž žádnou úsporu přinést nemusí. Je to dáno vyhláškou, podle které se náklady na teplo rozúčtovávají. Princip lze stručně popsat tak, že rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 podlahové plochy nesmí překročit u uživatelů bytů hodnotu o 20 % nižší a hodnotu o 100 % vyšší oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Lze se tedy pohybovat v rozmezí -20 % až +100 % oproti průměru všech bytových jednotek v budově.
Evropská novela zákona na tom mnoho nemění. Hlavní novinkou je, že o spotřebě tepla a teplé vody bude odběratel informován jednou měsíčně, pokud má naistalovány dálkově odečitatelná měřidla. Příjemce služeb bude také mít možnost vyžádat si vyúčtování se spotřebou za poslední tři roky. Mít měsíční povědomí o spotřebě teplé vody ještě dává smysl, protože snížením výtoče můžete ušetřit. U topení to sice ničemu nevadí, ale bez znalosti průměrné spotřeby celého domu vám to příliš nepomůže. Útěchou nám může být, že zákon alespoň (zatím) nezavádí dálkově odečitatelná měřidla vytápění povinně. Nejen že bychom nic neuspořili, ještě bychom si připlatili za drahá měřidla.
Foto: Pixabay
Zdroj: Redakce EM