Recenze novely občanského zákoníku (manželství pro všechny)

Autor: poslanci (Piráti, TOP09, STAN, ODS, ANO)
Datum předložení: 3. 6. 2022
Stanovisko vlády: neutrální
Hodnocení EM: 20%
Manželství jako trvalý svazek dvou lidí  podle předkladatelů poskytne stejnopohlavním párům a jejich dětem důstojnost a stejnou ochranu rodinného života, jaká je zákonem poskytována manželům a jejich dětem, díky čemuž získají rovné postavení nejen ve společnosti, ale i v právu. Rovnost, zrovnoprávnění, rovnoprávní, rovnocenní, slova, která se v různých obměnách v návrhu dvacetkrát opakují.
Volání po rovnosti je vždy založeno na předpokladu nerovnosti. V čem ji předkladatelé vidí? Registrované partnerství dělí lidi do dvou kategorií podle toho, koho milují a s kým chtějí vstoupit do společného svazku, což je dle předkladatelů fakticky protiústavní, neboť Listina základních práv a svobod říká, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Rozdíly začínají už v symbolické rovině. Zatímco manželé mají veřejný a slavnostní obřad, občanský nebo církevní, který se koná za přítomnosti dvou svědků, vstup do registrovaného partnerství představuje podle zákona v podstatě administrativní úkon, něco jako registraci vozidla.
V době, kdy státní rozpočet nutně potřebuje peníze, by manželství pro všechny, jak stejnopohlavní manželství nazývá iniciativa „Jsme fér“, bezprostředně  přineslo do státní pokladny 2, 7 miliardy. Tvrdí se to v analýze, za níž stojí organizace Open For Business. „Zahrnuje to výplaty pro organizátory svateb, fotografy a další profesionály ve svatebním odvětví,“ upozornil v rozhovoru pro „Jsme fér“ globální programový ředitel této organizace Drew Keller, aniž by prozradil, že Open For Business je organizace, která vytváří a následně propaguje ekonomické argumenty pro globální LGBT+ začlenění.
Symboly a emoce mají velký vliv na to, jak sami sebe stejnopohlavní páry vnímají, a jaký respekt jim prokazuje společnost. Svatba jako řemen už je pořádná nálož symbolů i emocí a lesbické i gay páry by na ni měly mít podle předkladatelů nárok. Proti tomu lze namítnout, že absenci těchto náležitostí není nutno řešit změnou institutu manželství, úplně by postačila novela zákona o registrovaném partnerství. Krom toho platí, že velkolepé svatební oslavy těchto párů i s placenými fotografy a organizátory už dnes nejsou výjimkou, stejně jako matrikáři, kteří spolu se zápisem provedou i civilní obřad. Zákon nic takového nezakazuje.
Změna zákona o registrovaném partnerství by ostatně mohla vyřešit všechny praktické nedostatky, které autoři návrhu na „manželství pro všechny“ registrovanému partnerství vyčítají, a to včetně osvojení dětí, vdovského nebo vdoveckého důchodu, možnosti užívat společné jmění a podobně. Záleželo by samozřejmě na vůli zákonodárců, kam až chtějí ve prospěch těchto párů zajít, ale věcně vzato nic nebrání tomu, aby měly stejná práva jako manželé. I odpůrci manželství pro stejnopohlavní páry většinou připouštějí legislativní změny, které by v tomto ohledu registrované partnerství více zrovnoprávnilo s manželstvím.
Předkladatelům to ale nestačí. Od manželství stejnopohlavních párů očekávají zvýšení společenské prestiže těchto osob, kterou jim registrované partnerství přinést nemůže. Hodnoty jako důstojnost, uznání, prestiž, respekt, úcta se těžko získávají a snadno ztrácejí. Otázka je, kolik z toho dnešní manželství stále ještě má, když se téměř polovina manželů rozvádí a velká část mužů a žen žije v nesezdaných párech. Skoro to vypadá, že dvoupohlavní páry manželství opouštějí, zatímco stejnopohlavní se do něj vlamují. Dalo by se tedy říci, tak jim dejte, co chtějí, ať už dají pokoj. Jenže ono to manželstvím nekončí.
Návrh na manželství pro všechny je prosazován v celé západní civilizaci jako součást  genderové ideologie, která rozlišuje mezi biologickým pohlavím a genderovou identitou. Pohlaví jako gender vzniká v mozku a nesouvisí vždy s pohlavím fyzickým. Odtud vítr fouká, když se o ženách mluví jako o lidech, kteří menstruují, aby se zvýraznil fakt, že ženou může být kdokoli, kdo se tak cítí. Omezovat instituci manželství či rodiny na biologické pohlaví muže a ženy v takovém světě logicky nedává smysl, stejně jako oddělovat ženské záchodky, věznice nebo sporty. V praxi to sice nefunguje, ale proč v tom hned vidět chybu teorie.
Odmítat biologický determinismus, mazat rozdíly mezi mužem a ženou, udělat z pohlaví otázku volby,  má být dalším krokem k rovnoprávnosti, ve skutečnosti spíše stejnosti skrz nerozlišování ad absurdum, vydávané za jedinou správnou nediskriminaci. Není výjimkou, že nesouhlas je na západních univerzitách trestán vyhazovem. U nás zatím stačí, že odpůrci jednoduše nejsou fér, protože se drží staré zásady, která praví: kdyby měla babička kulky, byl by to dědeček. S manželstvím stejnopohlavních párů proto ještě počkejme, až se potvrdí, že muži opravdu mohou rodit děti a uvězněné ženy oplodnit spoluvězenkyně.
Foto: Pixabay
Zdroj: Redakce EM