Fassmann: Proč chce česká vláda úředně zvyšovat inflaci?

(K novým nápadům ministra financí v oblasti DPH)

Je to jen několik dnů, kdy jsme se prostřednictvím „úniku“ materiálu ministerstva financí mohli konečně dozvědět něco hmatatelnějšího o tom, co ministr Stanjura skutečně zamýšlí v oblasti sjednocování daně z přidané hodnoty.  Pokusné balónky vypouští (aby se k nim posléze nehlásil) již od začátku tohoto roku, tak teď konečně víme na čem jsme. Nebo se opět tento takzvaný „diskusní“ dokument zařadí do skupiny návrhů, „dobře míněných, obecně správných, ale aktuálně neprůchodných řešení na kterých je nutno dále pracovat“?  No to uvidíme. Každopádně už nyní je o něm třeba velmi důkladně hovořit – především proto, že tento dokument, lépe řečeno přístup je vadný v samé podstatě.  

Nechci se na tomto místě zaobírat širšími otázkami jako je např. posilování nespravedlivého daňového systému ČR, či naprosto arogantním zdůvodněním většiny přesunů mezi sazbami. (I když – za zdůvodnění úředního zdražení tepla a vody o 10% termíny „odstranění nerovnosti a spekulací“ a „omezení plýtvání“ by se měl někdo české veřejnosti, trpící již druhým rokem velmi vysokou inflací, omluvit. Nejlépe ministr financí). 

Tím jediným, čím se má dnes cenu zabývat je otázka, jak silný dodatečný inflační impuls by toto ekonomické dobrodružství do ekonomiky vyslalo.  „Kupodivu“, touto otázkou a se materiál Ministerstva financí ČR vůbec nezabývá. Zajímá ho pouze 24 mld. Kč, které touto operací chce vytáhnout z kapes daňových poplatníků. Nezbývá tedy, než abychom se na tuto věc podívali sami. Nejdříve si však musíme provést určitou rekapitulaci toho, oč v návrhu ministra financí jde. 

Při navrhované operaci budou paralelně probíhat tři procesy:

• Zrušení druhé snížené sazby DPH ( 10% )
• Pokles snížené sazby DPH z 15% na 14% 
• Přesun části zboží a služeb ze zrušené sazby 10 % do základní sazby  21 % .
• Přesun části zboží a služeb ze zrušené sazby 10% do snížené sazby (14%)

Z hlediska cenových dopadů má největší inflační dopad převod vybraného zboží z 10% do 21% sazby. Tento přesun znamená 10% především zvýšení cen vybraných nákladů na domácnost, ubytování, kulturu a sport (vodné stočné, teplo, palivové dřevo, sběr a skládkování odpadu, úklidové práce, ubytovací služby, vstupné do kin, divadel, sportovních akcí, ZOO, bazénů aj.) Dodatečný dopad těchto změn na celkovou inflaci v roce předpokládaného zavedení 2024 je možno odhadnout na  + 6 %.

Ve druhé skupině má největší cenový dopad zvýšení cen veřejného stravování, léků, kojenecké výživy pro malé děti o 4 %. (O stejné procento se zvýší již tak extrémně drahé potraviny pro nemocné celiakií).  Celoroční dopad těchto změn na celkovou inflaci je možno odhadnout na + 1 %.

Snížení snížené sazby DPH z 15% na 14% nebude mít na inflaci žádný vliv. Na příkladech snížení sazby DPH či přeřazení zboží do jiné sazby, ke kterým došlo   v posledních třiceti letech je ověřeno, že pokles sazby přidané hodnoty konečnou cenu nesnižuje (pouze pokud by byl podpořen cenovou regulací, což v ČR, jak nás mnohokrát ubezpečil předseda vlády,  nehrozí). Efekt snížení DPH o 1 procentní bod prostě pohltí obchodní rozpětí. Tento efekt není nijak nový a odborné veřejnosti i pracovníkům veřejné správy je velmi dobře znám. Na to není nutno svolávat komisi. 

K tomu se však přidává aktuální problematická situace. Zasahovat tímto způsobem co cenových kalkulací v situaci velmi vysoké inflace a velmi vysokého inflačního očekávání je velmi mírně řečeno neprozřetelné. Hrozí totiž, že při pohybu DPH si k cenovému nárůstu každý ještě něco přibalí a svede se to na zvýšení DPH (neoprávněně), potažmo stát (oprávněně).  

Jen „na okraj diskuse“ poznamenávám, že velmi vysoká inflace v České republice není zdaleka zažehnána. Iluze poklesu míry inflace v letošním roce na jednociferné hodnoty už prakticky vzala za své. Nejnovější prognóza Ministerstva financí, zvýšila svůj odhad růstu spotřebitelských cen v letošním roce o téměř o 1 % na 10,4 %. Ovšem procento letos, není díky nárůstu základny to, co procento loni. Pokud bychom tento odhad přepočítali na loňskou úroveň – tedy na úroveň kterou už jsme poznali – tak nová prognóza fakticky říká, že spotřebitelské ceny letos porostou (v podmínkách roku 2022) o zhruba 12,6 %. Od loňské inflace (15,1%) nás tedy letos bude maximálně dělit něco nad dvě procenta. 

Malá odbočka. Politici, ale i řada ekonomů má sklon vždy hovořit o aktuální inflaci tj. přírůstku cen v daném roce. Loňská inflace je pro ně něco co už bylo, je pro současné úvahy naprosto nezajímavé. Pokles inflace (tj. pokles růstu cen) pak (schválně!?) zaměňují za pokles cen a matou tím veřejnost (a možná i sebe). To, že klesá inflace neznamená, že klesají ceny. Znamená to jen, že ceny rostou pomaleji, ale rostou. Když ceny klesají tak ten jev se jmenuje deflace a k tomu máme hodně daleko. Loňská inflace je pořád s námi. Je skryta v cenách za které nakupujeme. Nenakupujeme za inflaci, ale za ceny a to je setsakra rozdíl. Chápu, že se nikomu nechce říci, že tam kam hladina cen vystoupala, tak tam už minimálně zůstane – spíš však poroste dále. Jde jen o to jak rychle. 

Udělejme si na závěr takový malý – ale o to zajímavější propočet: inflace v letošním roce dosáhla hodnoty 15,1 %, odhad letošní inflace z rukou nejpověřenějších tj. Ministerstva financí a České národní banky je pro letošek 10,4 % resp. 10,8 %. I kdybychom vzali nižší odhad MF znamená to, že ceny loňský a letošní rok narostou v průměru oproti poslednímu inflačně stabilizovanému roku 2021 o 27 %. A počítejme dále ČNB odhaduje vysoce optimisticky, že v příštím roce klesne inflace na 2,1 %. Můžeme o tom sice výrazně pochybovat, ale dejme tomu. Pokud by ovšem v příštím roce pan ministr financí naplnil své tužby a restrukturalizoval sazby DPH, znamenalo by to dodatečnou inflaci v rozsahu cca 7 %, dohromady s běžnou inflaci 9,2 %. Proti roku 2021 by tak nárůst cen už dosáhl hranice 40 %. (Jde o minimální odhad)! 

To není poplašná správa, to je zatím jen riziko, nedej Bože, aby se z rizika stala skutečnost. 

Foto: Pixabay

Zdroj: Martin Fassmann