Pokud chtějí učitelé přidat, sami by měli nejdřív přidat

Na jednu stranu je to zřejmě pravda, učitelský stav je dlouhodobě podfinancovaný a výplaty učitelů se pohybují na úrovni průměrné mzdy. Tedy mzdy, kterou dostávají i o dost méně kvalifikovaní zaměstnanci. Na druhou stranu kvalita vzdělání dlouhodobě klesá, a to na všech úrovních škol.
V nedělních Otázkách Václava Moravce přiznal rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima nelichotivý fakt, že vysokou školu dokončí pouze polovina studentů. Podobně jsou na tom i středoškoláci, kteří mají dlouhodobě potíže se státní maturitou. Důvody mohou být různé, nejčastěji se však skloňuje matematika, o kterou se strhla už několikrát bitva – zda má být ostrým maturitním předmětem, nebo předmětem, za který si mohou žáci vybrat jiný.
Když se podíváme do nedaleké minulosti, tak v roce 2010 se čeští žáci základních škol účastnili mezinárodního srovnání PISA (Programme for International Student Assessment), které v pětašedesáti zemích hodnotí úroveň čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti. Naši žáci nejvíce propadli v matematice. Z téhož roku je i generálka na státní maturity. Zkusila si ji skoro polovina, 41 630 studentů, přičemž 19 853 studentů maturitu nezvládlo. A to je vysvědčení učitelů. Na základních, středních i vysokých školách.
Daleko nejvíc tristní je ale stav českého školství ve vztahu k novým trendům, inovacím, tolik zmiňovaným v rámci tzv. revoluce 4.0 nebo jinak řečeno čtvrté průmyslové revoluce. České školství totiž ad a) jaksi zamrzlo ve formátu frontální výuky: žáci a studenti jsou v předmětech jako literatura, dějepis a novodobá občanská nauka nuceni biflovat tisíce a tisíce dat, která jsou už dnes dohledatená za několik pikosekund na internetu. Přitom by spíš učitelé měli žáky seznámit se souvislostmi, kontextem historických dějů. Ad b) naše školství naprosto postrádá razantnější přístup k IT. Zde si vypomůžu osobní zkušeností právě z těch let, kdy se konaly různé generálky a srovnávací testy. Vyprojektovali jsme online TV aplikaci Domácí digitální škola. Na pedagogy to kladlo v podstatě dva nároky. Digitalizovat učební látku a naučit se s aplikací. Vybrali jsme několik škol, zvládali to spíše matikáři a fyzikáři, češtinářky třeba vůbec.
Dnešní škola tedy spíš než vzdělávací institucí je jakousi družinou s náročnějším programem. Proto jsou rodiče vesměs nuceni hledat odpovídající vzdělání pro budoucí uplatnitelnost svých dětí mimo oficiální školy, přes různé kroužky. My jsme nyní například dali dva naše malé syny na základy programování. Protože taková nabídka na základní škole, byť ta, kam chodí, patří mezi výběrové, prostě není.
Neboli pokud tady dnes některé politické strany a odboráři povykují, že nechceme být zemí levných montoven, měli se zabývat školstvím koncepčně už před nějakými deseti patnácti lety. A to zejména ve směru vzdělávání učitelů a jejich přípravy na nové trendy. Dnes jsme totiž v tak vážném skluzu, že v podstatě česká škola nedokáže připravit víc než státního úředníka nebo pracovní sílu do levné montovny. O nějakých provozech s vyšší přidanou hodnotou a vyšší konkurenceschopnosti si můžeme tak leda nechat zdát. Není proto ani divu, že ti schopnější učitelé do takového systému buď raději ani nenastoupí nebo z něj po několika letech rezignovaně vystupují. Zvyšovat tedy dnes mzdy jen proto, že jsou jaksi obecně nízké, to je jako poskytovat transfuzi krvácejícímu, aniž bychom předtím zastavili krvácení.