Aktuálně:

Nejvyšší soud v USA pod palbou kritiky: Proč Američané ztrácejí důvěru v jeho nestrannost?

18.06.2025, Autor: Josef Neštický

2 votes, average: 2,50 out of 52 votes, average: 2,50 out of 52 votes, average: 2,50 out of 52 votes, average: 2,50 out of 52 votes, average: 2,50 out of 5
Nejvyšší soud v USA pod palbou kritiky: Proč Američané ztrácejí důvěru v jeho nestrannost?

Nejvyšší soud Spojených států, dlouho považovaný za baštu nezávislosti a spravedlnosti, ztrácí v očích Američanů svou auru neutrality. Podle čerstvého průzkumu agentur Reuters/Ipsos z června 2025 většina obyvatel USA věří, že soud je politicky ovlivněn. Co za tímto posunem stojí a jaké to může mít důsledky?

Když pilíř demokracie vrže

Nejvyšší soud, tradičně vnímaný jako nezávislá instituce, čelí rostoucí kritice kvůli vnímání jeho politické zaujatosti. Podle průzkumu Reuters/Ipsos 58 % Američanů nepovažuje tento nejvyšší soudní orgán za politicky neutrální. Jak ukazují data, důvěra v nestrannost soudu klesá napříč politickým spektrem, ať už jde o demokraty, republikány nebo nezávislé voliče. Co je k tomuto skepticismu vede?

Přinejmenším část odpovědi najdeme v nedávných kontroverzních rozhodnutích soudu. Ať už jde o zrušení federální ochrany práva na potrat v roce 2022, nebo o verdikty týkající se volebních zákonů a regulace zbraní, mnozí Američané mají pocit, že soudní rozhodnutí více odrážejí ideologii jednotlivých soudců, než striktní výklad ústavy. A není divu – složení soudu se za poslední desetiletí výrazně posunulo směrem ke konzervativní většině, což je patrné zejména po jmenování tří soudců za prezidentství Donalda Trumpa.

Historický posun: Od neutrality k polarizaci

Podívejme se na chvíli do minulosti. Ještě v polovině 20. století byl Nejvyšší soud vnímán jako instituce nadstranická, jejíž rozhodnutí – ať už šlo o desegregaci škol nebo ochranu svobody slova – byla obecně přijímána jako závazná a spravedlivá. Ale časy se mění. Od 80. let, kdy se politická polarizace v USA začala prohlubovat, se i jmenování soudců stalo politickou bitvou. Prezidenti a Senát si uvědomili, že složení soudu může na desetiletí ovlivnit směřování země. Výsledek? Dnes máme soud, kde poměr konzervativních a liberálních soudců (6:3) jasně ukazuje, kam vítr fouká.

Podle dat Reuters/Ipsos je tento posun hlavním důvodem, proč 62 % demokratů soud považuje za příliš konzervativní, zatímco 49 % republikánů ho naopak vidí jako instituci, která je stále nedostatečně „jejich“. Zajímavé je, že i mezi nezávislými voliči, kteří tvoří klíčovou část americké veřejnosti, převažuje názor, že soud je politicky zabarven – 54 % z nich s tímto tvrzením souhlasí. Jak tedy vidíme, nejde jen o stranickou optiku, ale o hlubší ztrátu důvěry v samotnou podstatu soudní nezávislosti.

Co za tím stojí?

Proč se tedy důvěra v Nejvyšší soud rozpadá jako domeček z karet? Jedním z klíčových faktorů je rostoucí politická polarizace americké společnosti. Když jsou politické strany rozděleny více než kdy dřív, každý verdikt soudu je okamžitě interpretován jako vítězství jedné strany nad druhou. K tomu přispívají i média, která často zjednodušují složitá právní rozhodnutí na slogany typu „konzervativci zvítězili“ nebo „liberálové prohráli“. A co víc, některé nedávné kauzy, jako například otázky kolem etiky soudců a jejich možných střetů zájmů, jen přilévaly olej do ohně.

Jaké to může mít důsledky? Především další oslabení důvěry ve veřejné instituce. Pokud lidé přestanou věřit, že Nejvyšší soud je schopný rozhodovat nestranně, může to vést k většímu společenskému napětí. Rétorická otázka na zamyšlení: Jak dlouho může demokracie fungovat, když jeden z jejích základních pilířů ztrácí legitimitu v očích veřejnosti? Na základě trendů, které průzkum Reuters/Ipsos ukazuje, lze odhadovat, že bez systémových změn – například reformy jmenování soudců nebo zavedení etických kodexů – se situace jen tak nezmění.

Pohled zvenčí

I když se to může zdát jako vzdálený problém, důvěra v soudní systém je univerzální otázkou. I v České republice jsme v minulosti zažili debaty o politizaci justice – vzpomeňme si třeba na spory kolem Ústavního soudu za prezidentství Václava Klause. Americký případ nám tak může sloužit jako varování: jakmile se soudní moc stane terčem politických bojů, její autorita se těžko obnovuje. A v absolutních číslech, pokud 58 % Američanů ztrácí důvěru v Nejvyšší soud, může to inspirovat podobné pochybnosti i jinde ve světě, kde je demokracie křehčí.

Průzkum Reuters/Ipsos jasně ukazuje, že většina Američanů ho nepovažuje za politicky neutrální, a trend se oproti minulým letům spíše prohlubuje. Pokud má klíčová instituce znovu získat důvěru, bude potřeba víc než jen kosmetické změny – možná celkové přehodnocení toho, jak jsou soudci vybíráni a jak je zajištěna jejich nezávislost. My, kteří sledujeme situaci zvenčí, můžeme jen doufat, že se americká demokracie s tímto vývojem vyrovná. Protože když vrže pilíř jedné z nejstarších demokracií světa, je to varování pro nás všechny.

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT

Autor: Josef Neštický 


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.