Německý kancléř Friedrich Merz během své návštěvy Indie ostře kritizoval íránský režim. „Pokud může vláda zůstat u moci pouze prostřednictvím násilí, pak je to konec,“ řekl novinářům. Jde o mimořádně tvrdá slova od předáka největší evropské ekonomiky. Má pravdu, nebo jde o předčasné hodnocení situace, která je stále v pohybu?
Protesty, které otřásly Íránem
Konec prosince 2025 přinesl Íránu vlnu protestů, jakou země nezažila od revoluce v roce 1979. Spouštěčem byl ekonomický kolaps – prudké znehodnocení riálu a raketový nárůst životních nákladů. Co začalo jako demonstrace proti bídě, rychle přerostlo v otevřené volání po konci islámské republiky.
Čísla mluví jasně. Podle organizace HRANA si násilný zásah bezpečnostních složek vyžádal nejméně 544 mrtvých a přes 10 600 zadržených. Protesty se rozšířily do všech 31 provincií a zapojili se lidé ze všech společenských vrstev. Režim reagoval předvídatelně – označil protestující za „výtržníky“ a „spiklence řízené zahraničními nepřáteli“.
Legitimita mrtvá, ekonomika v troskách
Analytici Atlantic Council popisují íránský režim jako extrémně oslabený – legitimita vyčerpaná, ideologie vyprázdněná, ekonomika v troskách, vůdce umírá. Na papíře to vypadá jako jasný případ. Jenže íránský režim už mnohokrát prokázal schopnost přežít i zdánlivě smrtelné rány.
Merz vsadil na brzký konec. Společně s britským premiérem Keirem Starmerem a francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem odsoudil násilí proti demonstrantům. Evropská unie připravuje další sankce, Německo tlačí na zařazení Íránských revolučních gard na seznam terоristických organizací.
Kdy, jak a za jakou cenu?
Mezinárodní tlak roste, ekonomika se hroutí, ulice hoří. České ministerstvo zahraničí vydalo varování před cestami do Íránu a vyzvalo občany k opuštění země. Komunikace je narušená, informací o aktuálním vývoji je po vypnutí internetu málo.
Merz možná má pravdu v tom, že režim založený čistě na násilí nemá budoucnost. Otázka ale není, jestli íránský režim skončí. Otázka zní: kdy, jak a za jakou cenu? Historie nás učí, že umírající režimy dokážou způsobit nejvíc škod právě ve chvíli, kdy už nemají co ztratit.
Íránský lid dnes platí cenu za naději na změnu. Jestli Merz vidí konec, nebo je to jen přání, ukážou příští týdny. Zatím platí, že režim sice možná umírá – ale mrtvý ještě není.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
