Vánoce jsou pro někoho nejkrásnějšími svátky v roce, pro jiné obdobím, které chtějí hlavně „přežít“ a nejvíce si přejí, aby už bylo po všem. Reklamy na jedné straně slibují klid, rodinnou pohodu a třpytící se štěstí, realita však bývá často odlišná. Zároveň nám diktují, co všechno ještě musíme stihnout, jaký čisticí prostředek je nejlepší nebo do kdy nám doručovací služby zaručeně dodají vánoční dárky.
Vánoční „nepohoda“ není selhání jednotlivce – je to kombinace očekávání, sociálního tlaku a starých rodinných scénářů, které se o svátcích spolehlivě vracejí na jeviště.
Mohlo by se zdát, že vánoční stres se týká jen rodičů, kteří balancují mezi prací, nákupem dárků a snahou „udělat dětem dokonalé Vánoce“. Je důležité si uvědomit, že tlak prožívají i děti. Často se od nich očekává vděčnost, nadšení a projevy štěstí, i když jsou stejně jako my dospělí po celém roce unavené, přestimulované a často také jen chtějí klid. Do toho vstupují nerovnosti: ne každá rodina má stejné finanční možnosti, čas ani zázemí. Srovnávání s „ideálními“ Vánoci ostatních (zejména na sociálních sítích) pak snadno vede k pocitu selhání, studu nebo viny.
Konflikty během svátků často nevznikají kvůli maličkostem, ale kvůli nesouladu očekávání. Někdo chce zachovat rodinné tradice, někdo jiný klid, a další by si přál změnu nebo si zařídit svátky po svém. Klíčem k tomu, jak sladit vzájemná očekávání, je otevřená komunikace. Je důležité pojmenovat, co je pro mě důležité, kde mám hranice a kde jsem ochotný ustoupit. Pomáhá i realistické nastavení, které by mělo vést k tomu, že Vánoce nemusí být dokonalé, aby byly „dost dobré“.
Zvláštní kapitolou jsou Vánoce v osamění. Pro lidi, kteří jsou sami, přišli o blízké nebo nemají funkční rodinné vztahy, mohou svátky zesilovat pocity smutku, prázdnoty a izolace. Psychika reaguje citlivěji a to, co během roku zvládáme, o Vánocích bolí víc. I zde určitou roli sehrává tlak médií a společnosti na to, že o Vánocích by neměl být nikdo sám. Důležité je vědět, že tyto pocity jsou legitimní. Pomoci může vědomé plánování jako jsou drobné rituály, kontakt s někým bezpečným, dobrovolnictví nebo odborná podpora. Pokud někdo chce být o Vánocích sám a chce je prožít po svém i to je něco, co bychom jako okolí měli respektovat a dát člověku prostor k naplnění jeho potřeb.
Možná největší vánoční úleva přijde ve chvíli, kdy si dovolíme přestat se řídit představou, jak by svátky měly vypadat, a začneme hledat, jak mají vypadat tak, aby nám bylo trochu líp.
Michaela Kršíková, NEWTON University
Mgr. Michaela Kršíková, NEWTON University
Na Newton University lektoruje předměty a semináře zaměřené na měkké dovednosti, jako komunikační a prezentační dovednosti, témata rozvoje zaměstnanců nebo předměty zaměřené na osobní rozvoj.
Míša je od roku 2017 vedoucí intervenčního centra v brněnské organizaci SPONDEA, poskytující pomoc dětem i dospělým zasaženým násilím nebo nebezpečným pronásledováním. Od roku 2022 je i zástupkyní ředitelky.
Autor: Michaela Kršíková
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
