Korupce zůstává jednou z hlavních forem organizované kriminality v České republice. I když celková kriminalita mírně klesá, vnímání korupce mezi Čechy roste a ekonomické ztráty se počítají v miliardách. Proč se korupci stále nedaří vymýtit? A jak její důsledky dopadají na běžné lidi i stát?
Aktuální čísla mluví jasně
Podívejme se na fakta, která nejsou příjemná, ale jsou důležitá. Podle Indexu vnímání korupce (CPI) za rok 2024, zveřejněného v únoru organizací Transparency International ČR, získala Česká republika pouze 56 bodů ze 100 a propadla se na 46. místo ze 180 zemí. To je o jeden bod méně než před rokem a o pět míst níže – a to všechno přesto, že jsme v Evropské unii, kde průměr dosahuje 62 bodů. Proč takový pokles? Experti to připisují stagnaci reforem, které by měly posílit transparentnost.
Celková kriminalita v ČR se v roce 2024 mírně snížila – Policie ČR eviduje 173 322 trestných činů, což je přibližně o 8 000 méně než v roce 2023. Pokles se týká především majetkových deliktů, zatímco násilná a mravnostní kriminalita mírně roste. Korupce však zůstává na stabilní úrovni: Policie ČR v roce 2024 stíhala 272 případů, což naznačuje, že problém spočívá v nízké detekci a efektivitě vyšetřování. A veřejnost? Až 75 procent Čechů považuje korupci za rozšířenou – o šest procent více než je průměr EU. Více než polovina občanů neví, kam podobné podezření nahlásit, a strach z následků brání aktivnímu boji.
Co je korupce a jak se v Česku projevuje?
Korupce není jen slovo z novin; je to neviditelná síť, která oslabuje základy společnosti. V českém trestním zákoníku chybí jednotná definice, ale obecně jde o zneužití postavení ve veřejné nebo soukromé sféře pro osobní prospěch – ať už jde o úplatek nebo nepřímé výhody. V Česku se to nejčastěji projevuje v ovlivňování veřejných zakázek, dotačních podvodech nebo klientelismu, kde se politici a podnikatelé prolínají jako kořeny stromu.
Příkladem je střet zájmů Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo, který ilustruje, jak se korupce propojuje s politikou. Organizovaný zločin, do kterého korupce patří, je systematický: skupiny maximalizují nelegální zisky v oblastech jako hospodářská kriminalita, kyberzločin, nebo drogový obchod. Nově rostou fenomény jako environmentální kriminalita – například nelegální těžba – nebo zneužívání kryptoměn. Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) pod vedením Jiřího Mazánka varuje před přesunem balkánských gangů do Česka, či možným nárůstem násilí po skončení války na Ukrajině.
Od roku 1989 k dnešní stagnaci
Po sametové revoluci se korupce stala součástí transformace ekonomiky – pamatujeme si kauzy jako Harvardské fondy, nebo řadu regionálních skandálů, kde se politická moc prolínala s podnikáním. V poslední dekádě se boj zesílil díky tlaku EU a skupiny GRECO, ale vývoj k říjnu 2025 je zklamáním. Vláda schválila Akční plán proti korupci pro roky 2025–2026 a Koncepci boje proti organizovanému zločinu do roku 2030, zaměřenou na mezinárodní spolupráci. Přesto výsledky chybí: návrhy na regulaci lobbingu se odkládají a Transparency International kritizuje nízkou politickou integritu. Politici to často vidí jako problém jednotlivců, nikoli systému, což rozděluje veřejnost – jak ukazují kauzy spojené s hnutím ANO, ODS či STAN. Důvěra v instituce klesá a strach z odvety brání lidem korupci hlásit.
Miliardy ztracené a důvěra pod bodem mrazu
Ekonomicky je korupce jako neviditelná ruka, která tahá za nitky veřejných financí. Veřejné zakázky v roce 2022 dosáhly 990 miliard korun, což představuje 14,6 procenta HDP a podporuje 485 tisíc pracovních míst. Efektivnější zadávání by ušetřilo až 60 miliard ročně, ale místo toho korupce omezuje férovou soutěž, odrazuje investory a zvyšuje náklady na kontrolu. Společensky pak korupce pěstuje apatii – nízká ochota bojovat proti ní posiluje extremismus. Proč se nic nemění? Příčiny jsou v nedostatku politické vůle, složitých strukturách veřejné správy a zastaralé legislativě, zesílené globalizací, která přináší zločinecké sítě z Ruska či Albánie.
Blíží se obrat k lepšímu, nebo další pád do stínu?
Korupce jako forma organizovaného zločinu nás drží v pasti stagnace, ale výhled není beznadějný. Pokud zůstaneme u reaktivního přístupu, kdy stát pouze hasí následky, nebo dovolíme kriminalitě získat technologický náskok díky umělé inteligenci, situace se zhorší. Naopak proaktivní reformy – transparentní zakázky, regulace lobbingu, silnější justice – by mohly situaci zlepšit a obnovit důvěru. Aktuální prognózy ukazují spíše pesimistický vývoj, pokud nedojde k politické změně. My jako společnost musíme tlačit na reformy a odpovědnost, jinak zůstaneme vězni vlastního systému.
Zdroj info: Transparency International ČR, Policie ČR, ČTK, Eurobarometr 2025, vlada.cz, NCOZ
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
