Výsledkem každých voleb do poslanecké sněmovny je alespoň částečná změna témat, na které se politici zaměřují. Vychází to nejen z jejich programu, ale také z rozložení sil, které ve vládní koalici jednotlivé strany mají. Letos k tomu nepochybně dojde také. Pojďme se zamyslet, jak?
Zásadní vliv na projednávaná témata bude mít fakt, že z parlamentu vypadly obě tradiční levicové strany, tedy KSČM a ČSSD. Obě strany, zejména do poslední chvíle tvrdě bojující sociální demokracie, se snažila svými sliby oslovit levicové voliče čelící sociální nejistotě, respektive voliče pociťující třídní nespokojenost. Útoky na bohaté spoluobčany, nebo nadnárodní společnosti, byly v kampani na denním pořádku. Síla k prosazování podobných záměrů se ale vypařila. Tím pádem před volbami zmiňované návrhy týkající se bydlení (zdanění prázdných bytů a velkých developerů), progresivní daně (významnější zdanění bohatých lidí s příjmem nad 100 tisíc Kč měsíčně) nebo uvalování selektivního sektorového zdanění zřejmě nikdo prosazovat nebude.
Překryv některých těchto témat byl patrný také u Pirátů, kteří je kombinovali i s plány implementace zelené politiky, nebo omezování dopravy. Jejich výsledek, determinovaný „výplachem“ jejich kandidátů z volitelných míst kandidátek koalice Pirátů a Starostů, eliminuje jejich sílu nastolovat v rámci vládnoucí koalice témata, respektive tato témata prosazovat. Jakkoliv se v povolební rétorice silných výroků zřejmě nedočkáme, fakticky budou Piráti hrát v pěti koalici předpokládané vlády nikoliv druhé, ale páté housle.
ČSSD a KSČM možná v prosazování levicových témat může zastoupit ANO. ANO sice je hnutí bez ideologie, ale vzhledem k tomu, že jeho elektorát tvoří z velké části levicově orientovaní voliči, které hnutí vyluxovalo právě vyjmenovaným stranám, je možné, že se strana začne těmto tématům výrazněji věnovat. Dávalo by to logiku, byť do jisté míry zvrácenou – situace veřejných financí je právě po vládě ANO ve velmi svízelné situaci, proto se vláda nevyhne nepopulárním stabilizačním krokům. Ty může ANO v opozici, tedy bez faktické odpovědnosti, populisticky kritizovat a tím vzkazovat ve sněmovně nezastoupeným voličům, že za ně někdo kope. Pokud by se Andrej Babiš rozhodl kandidovat na prezidenta (ač to několikrát vyloučil, prezentovatelný důvod ke změně názoru vymyslí za pár desítek sekund), právě tato role by mu bezpochyby pomohla. To může být pro koalici nepříjemné, obzvlášť s ohledem na ekonomický program a sociální ukotvení některých členů koalic, především KDU-ČSL.
Velmi nejistý je postup budoucí vlády ohledně přijetí eura. Většinu vlády tvoří strany, které by tuto měnu rády dříve či později přijaly, a v následujícím volebním období by alespoň chtěly vstoupit to ERM II. Většinu ve Sněmovně však budou mít strany, které jsou proti přijetí eura. Lze proto očekávat, že si strany vystačí s konstatováním, že právě kvůli neschopnosti plnit ekonomická kritéria vstup do eurozóny není na pořadu dne. Určitě je ale možné očekávat, že příznivci eurozóny budou bedlivě sledovat vývoj inflace a dalších ekonomických kritérií v eurozóně a v případě zásadních rozdílů v neprospěch ČR na to nebudou váhat poukazovat.
Toto rozdělení na příznivce a skeptiky v nové sněmovně platí celkově u většiny témat spojených s EU. Nejpravděpodobnější kurz nové vlády tak bude nedělat žádné velké kroky ani pro ani proti unijní politice, na což jsme z minulého volebního období víceméně zvyklí. Pravděpodobné je tak další pomalé zvyšování pravomocí Evropské komise, nejspíše však se zachováním brzdy Evropského parlamentu.
Většinu témat, které parlament bude řešit, tak znovu předznamenají podněty vlivných zájmových skupin – ty se totiž na volby a povolební vývoj připravují minimálně stejně intenzivně, jako samotné politické strany.
Foto: Pixabay
Zdroj: Michal Hejl
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
