Když se dva evropští giganti, Francie a Německo, rozhodli společně vyvinout stíhací letoun nové generace, slibovali si technologickou revoluci a nezávislost na amerických zbraních. Jenže dnes je jejich projekt FCAS spíše bojovým polem plným sporů o moc, peníze a prestiž. Dokážou najít kompromis, nebo se jejich „manželství“ rozvede, a to s dopady na celou Evropu?
Evropská obranná spolupráce má svůj vlajkový projekt – Future Combat Air System (FCAS), ambiciózní plán na vývoj stíhacího letounu šesté generace, který by měl od roku 2040 nahradit stávající stroje jako francouzský Rafale či německo-španělský Eurofighter. Jenže místo harmonické spolupráce připomíná současný stav spíše hádku u rozvodového soudu.
Historická sázka na nezávislost
V roce 2017, když tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Emmanuel Macron oznamovali společný projekt FCAS, šlo o víc než jen o letadla. Bylo to gesto – Evropa se chce postavit na vlastní nohy a zbavit se závislosti na amerických zbrojních technologiích. O rok později se k dohodě přidaly průmyslové giganty Dassault Aviation z Francie a Airbus Defence and Space z Německa, v roce 2019 pak Španělsko. Plán? Vyvinout nejen stíhačku, ale celý systém včetně bezpilotních doprovodných strojů a tzv. „bojového cloudu“, což je v podstatě digitální síť propojení všech vojenských složek v reálném čase.
Rozdělení práce, tzv. „workshare“, se stalo trnem v oku. Každá země chtěla svůj podíl, který má podle odhadů hodnotu přes 100 miliard eur. A když se k tomu přidají odlišné strategické priority – třeba francouzský požadavek, aby nový letoun mohl nést jaderné zbraně – máte recept na pořádný konflikt.
Současná krize: Kdo bude šéfem?
Aktuálně je projekt FCAS ve fázi 1B, tedy v období technologických demonstrací a finalizace designu. Zkušební let demonstrátoru je plánován na období 2028-2029. Jenže místo oslav pokroku se mluví o roztržkách. Francie trvá na tom, aby její Dassault Aviation měl až 80% podíl na vývoji hlavního letounu, zatímco Německo a jeho Airbus Defence and Space volají po rovnoprávném partnerství. „Nechceme být jen subdodavatelé,“ zní z Berlína opakovaně.
A co na to Španělsko, třetí partner projektu? Snaží se hrát roli mediátora, ale zároveň bojuje o svůj podíl, zejména v oblastech jako senzory, kde má silné kompetence díky firmě Indra. Do toho všeho vstupuje jako možný partner Belgie, jejíž nákup amerických stíhaček F-35 vyvolává ve Francii nevrlé reakce. Není divu, že šéf Dassaultu Éric Trappier už otevřeně přiznal, že původní termín nasazení v roce 2040 je nereálný, a navrhuje posun až na rok 2045 nebo později.
Proč se hádají a co je v sázce?
Jde o víc než jen o technické detaily. Francie argumentuje svými zkušenostmi a specifickými požadavky – třeba aby letoun mohl operovat z letadlových lodí. Německo zase nechce, aby jeho průmysl zůstal na vedlejší koleji, a tlačí na rovnoměrné rozdělení pravomocí. K tomu se přidávají odlišnosti v exportních politikách nebo otázky duševního vlastnictví. A co víc, každý nový partner, jako třeba Belgie, mění dynamiku a komplikuje rozhodování.
Pokud se projekt zadrhne, hrozí nejen prodražení a zpoždění, ale i oslabení evropské strategické autonomie. V Německu už zaznívají hlasy o možné alternativě – rozšíření nákupu amerických F-35. To by byl krok zpět k závislosti na USA, proti čemuž FCAS původně vznikl. A pro Českou republiku, která je součástí evropského obranného trhu, by to mohlo znamenat komplikace v dodavatelských řetězcích a větší tlak na nákup technologií od externích dodavatelů.
Politická záchrana na obzoru?
Je tu ale i naděje. Německý kancléř Friedrich Merz a francouzský prezident Emmanuel Macron pověřili své ministry obrany – Borise Pistoriuse a Sébastiena Lecornua – aby do konce roku 2025 našli řešení. Otázka zní: Dokážou překročit národní zájmy a najít kompromis? Pokud ano, FCAS by mohl pokračovat, i když s posunutým harmonogramem. Pokud ne, hrozí buď kolaps projektu, nebo jeho fragmentace – Francie by mohla jít vlastní cestou, zatímco Německo a Španělsko by se mohli přidat k jinému programu, třeba britsko-japonsko-italskému GCAP.
Rozvod nebo smíření?
Projekt FCAS je jako manželství na rozcestí. Francie a Německo se mohou dohodnout a zachovat společnou vizi evropské obranné nezávislosti, i když za cenu kompromisů a zpoždění. Nebo se jejich cesty rozdělí, což by mohlo znamenat nejen finanční ztráty, ale i oslabení Evropy jako celku. My v Česku můžeme jen doufat, že se oba partneři rozhodnou pro smíření – protože v globálním světě, kde technologická převaha rozhoduje, si Evropa nemůže dovolit luxus rozkolu. Jak to dopadne, ukáže už konec roku 2025.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Petr Poreba
Zdroj info: Euractiv, The Defense Post: Future Combat Air System (FCAS) Update, Defense News
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
