Když Donald Trump v lednu letošního roku oznámil vznik nové mezinárodní platformy s názvem Rada míru, sliboval revoluci v řešení globálních konfliktů. Ve čtvrtek ve Washingtonu se konalo první zasedání tohoto orgánu – a hlavní evropští spojenci USA na něm chybí. Místo Berlína, Paříže nebo Londýna sedí u stolu Maďarsko a hrstka dalších států. Jak si tuto situaci vysvětlit?
Miliardový klub s nejasným mandátem
Rada míru vznikla původně jako nástroj pro rekonstrukci Gazy. Trump oznámil, že členské státy přislíbily přes pět miliard dolarů na obnovu válkou zpustošeného území a tisíce příslušníků mezinárodních stabilizačních sil. Ambice však rychle narostly – mandát rady se rozšířil na řešení konfliktů po celém světě.
Stálé členství je podmíněno příspěvkem nejméně jedné miliardy dolarů. Kritici hovoří o diplomacii založenou na finančním příspěvku, kde si bohaté státy kupují vliv. A co víc – není jasné, zda Trump zůstane předsedou rady i po skončení svého prezidentského mandátu. Jde skutečně o mezinárodní organizaci, nebo spíš o prezidentův soukromý projekt?
Evropa říká ne
Ursula von der Leyenová odmítla pozvání. Stejně tak lídři Británie, Německa a Francie. Vatikán, který by mohl být morální autoritou podobné iniciativy, také zůstal stranou. Důvod? Obava z oslabení role Organizace spojených národů. Jak řekl jeden z diplomatů: „Na takové případy už máme OSN.“
Přidejme k tomu kontroverzní pozvání Vladimira Putina – „Cokoli, co Putin zvažuje s názvem ‚mír‘, mi nesedí,“ komentoval to jeden z evropských představitelů – a máme kompletní obrázek.
Z evropských zemí se k plnému členství odhodlalo pouze Maďarsko a Bulharsko. Viktor Orbán to odůvodnil pragmaticky: „Maďarsko potřebuje mír, aby mohlo růst a rozvíjet se.“
Velká slova, malé výsledky
Měsíc poté, co Jared Kushner, Trumpův zeť, představil devítiletý master plan obnovy Gazy, je situace na místě prakticky beze změny. Patnáct členů Národního výboru pro správu Gazy čeká v Káhiře, bez jasného rozpočtu, bez pravomocí, bez představy, co vlastně mají dělat.
Humanitární pomoc do Gazy stále proudí jen po kapkách. Izraelské síly pokračují v demolici budov, lidé stále umírají. Bývalý americký diplomat Aaron David Miller vyjádřil pochybnosti o tom, zda rada dokáže přinést skutečné výsledky, nebo jde jen o způsob, jak projektovat zdání pokroku.
Co z toho plyne?
Trumpova Rada pro mír vstupuje do hry s velkými ambicemi, ale malou kredibilitou. Evropa zůstává stranou, klíčoví hráči chybí a výsledky jsou minimální. Místo toho u stolu sedí státy, které si zjevně kupují přízeň nové americké administrativy.
Možná se objeví nové země ochotné zaplatit za členství. Jenže základní otázka zůstává: dokáže Rada míru skutečně něco vyřešit, nebo je jen dalším nástrojem prezidentské sebeprezentace? Jak poznamenal Max Rodenbeck z International Crisis Group: „Pokud toto setkání nepřinese rychlá, hmatatelná zlepšení na místě – zejména na humanitární frontě – jeho důvěryhodnost rychle poklesne.“ A zatím to vypadá, že právě k tomu směřujeme.
Zdroj info: The Guardian
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
