Brusel konečně přiznává, co průmysl ví už roky: Evropa posílá strategickou surovinu pryč a pak se diví, že jí chybí doma. Evropská komise v úterý oznámila, že připravuje opatření proti úniku hliníkového šrotu do zahraničí. Komisař pro obchod Maroš Šefčovič slíbil pracovat s „obrovskou intenzitou“ na tom, aby se zastavil odliv materiálu, který je klíčový pro zelenou transformaci. Mezi slibem a skutkem ovšem bývá propast – a v tomto případě možná i celý kontejner šrotu mířící do Asie.
Rekordní vývoz, rostoucí problém
Čísla mluví jasně. V roce 2024 vyvezla Evropská unie rekordních 1,26 milionu tun hliníkového šrotu. To je o polovinu víc než před pěti lety. Kam mizí? Především do Číny a Indie, kde se z něj vyrábí nové produkty – často ty, které se pak vracejí zpět do Evropy jako levný dovoz. Paradox? Spíš definice selhání trhu, jak to formuloval jeden z představitelů odvětví.
Situaci ještě zhoršil Trump se svými cly – padesát procent na zpracovaný hliník. Američané logicky začali skupovat evropský šrot, kde je sazba nižší. Evropští recyklátoři tak čelí dvojímu tlaku: šrot odtéká na východ i na západ, zatímco oni sami trpí nedostatkem surovin.
Recyklace versus primární výroba
Recyklace hliníku přitom patří k nejčistším způsobům, jak dekarbonizovat průmysl. Oproti těžbě bauxitu a výrobě primárního kovu je to nebe a dudy. Když ale šrot chybí, evropské firmy buď musí dovážet dražší primární materiál, nebo omezovat výrobu. Obojí škodí konkurenceschopnosti sektoru, který zaměstnává odhadem milion lidí.
„Nechceme úplně zablokovat vývoz hliníkového šrotu,“ ujistil Šefčovič na konferenci organizované sdružením European Aluminium. Komise prý hledá „vyvážené“ řešení, které umožní průmyslu přístup k dostatečnému množství materiálu za konkurenceschopné ceny. Nová opatření by měla být hotová na jaře příštího roku.
Ďábel v detailu
Paul Warton, předseda European Aluminium, reagoval opatrným optimismem: „Jsem velmi potěšen. Ale ďábel bude v detailu.“ A má pravdu. Komise už v červenci 2025 zahájila monitorování dovozu a vývozu kovového šrotu, jenže samotné sledování problém nevyřeší. Jak konkrétně budou nová opatření vypadat? Dokážou skutečně zastavit odliv strategické suroviny, aniž by poškodila obchodní vztahy nebo vyvolala odvetné kroky ze strany třetích zemí?
Vysoké ceny energií, levné čínské dovozy – evropský hliníkový průmysl už toho má dost. A teď ještě tohle: mizející šrot. Pokud Brusel myslí svou zelenou transformaci vážně, musí zajistit, aby klíčové suroviny zůstaly tam, kde mohou přinést největší přidanou hodnotu – doma.
Otázka tedy nezní, jestli je potřeba jednat. Ale jestli se tak stane dost rychle a dost účinně. Protože zatímco Komise připravuje dokumenty, kontejnery se šrotem už jsou na cestě.
Zdroj info: Euractiv.com
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Marek Hájek
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
