Z historických zkušeností plyne, že se v moderní společnosti jednoznačně nejlépe osvědčil demokratický model. Pokud byl někde učiněn pokus nahradit ho modelem jiným, autoritářským, rozhodně to nevedlo ke zlepšení, ale naopak k výraznému zhoršení.
V západních civilizacích se přesto v poslední době více vyskytují problémy demokratických systémů, které nakonec ve svých důsledcích a volebních výsledcích oslabují demokratické principy, nebo vedou v konkrétních zemích přímo k uchopení moci populistickými, autoritářskými, nebo dokonce nesystémovými politiky.
Nejčerstvějším zážitkem je v tomto ohledu chaotické, nepředvídatelné a také nekonzistentní chování nového presidenta Spojených států. Zúžíme-li pozornost na jeho počínání v ekonomické oblasti, je smutným paradoxem, že mnohá jeho rozhodnutí jsou zcela v rozporu s ekonomickými paradigmaty, která formulovali významné osobnosti, vesměs nobelisti z jeho rodné země. Ostatně příklon k populistickým autoritářům můžeme aktuálně pozorovat i v Evropě, dokonce i u blízkých sousedů.
Jednou z výrazných osobností amerických nobelistů je ekonom James Buchanan, liberál, zastánce svodného trhu, který dostal Nobelovu cenu v roce 1986. Aktuálně v souvislostech s problémy demokratických systémů je velmi inspirativní jeho výrazný přínos k teorii veřejné volby. Buchanan došel k závěru, že na veřejnou volbu se vztahují stejné principy jako pro interpretaci lidských rozhodnutí v rámci tržní spontaneity. Jsou tudíž aplikovatelné i na veřejné volby. Buchananova teorie vychází z axiomu, že první instinkt zvoleného populistického nebo autoritativního politika vždy vede k rozhodnutím ve svém vlastním zájmu. Popírá tak model vlády politiků, kteří jednají v nejlepším zájmu svých voličů.
Buchananem formulované a historií opakovaně potvrzené paradoxy veřejné volby bychom si měli vetknout do paměti pro naše podzimní volby. Při rozhodování je nutné dobře zvážit své minulé zkušenosti s populisty a autoritáři, abychom pak nebyli překvapeni volebními výsledky a následně jejich důsledky pro zdeformování demokratického modelu.
Foto: Pixabay
Autor: Jaroslav Daňhel
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
