Pomalu se otřepáváme z více než rok trvající pandemické krize a hned přichází pro naši ekonomiku, stejně jako v jiných zemích, další vážná komplikace, tentokrát krize energetická. Na vznik nerovnováhy v tomto směru jsme si ovšem zadělávali sami a dost dlouho.
Na nečisté zdroje energie, zejména uhlí, už nějaký čas koukáme skrz prsty, aktivisté propagují myšlenku takovou těžbu zdrojů nepodporovat. U obvykle apolitických finančních institucí, bank a pojišťoven tyto přístupy nacházejí sluchu, ve smlouvách se objevují klausule o odstoupení od smluv ze strany bank v případě, že financování nebude podporovat strategii udržitelnosti ve snižování uhlíkové stopy, pojišťovny zvažují nepojišťovat uhelné elektrárny. Příprava na odstavování nečistých zdrojů zapříčiňuje, že na současný aktuální skok cen energií nelze reagovat navýšením těžby. Jedním z faktorů enormního zdražování jsou také vysoké ceny emisních povolenek, které výrobci přenášejí na koncové uživatele. Dodavatelé energií, kteří nepočítali s takto vysokou cenovou volatilitou, krachují.
Z odborné komunity zaznívají hlasy, že takto pojatá udržitelnost prakticky znamená nemožnost udržet životní úroveň na dosaženém stupni. Energie prostě bude méně. Je to dobře nebo špatně? Každopádně to vypadá, že naše životní úroveň půjde trochu dolů. V minulém roce vyšla v češtině další publikace autora Nassima Taleba, který se proslavil svou Černou labutí. Poslední kniha se jmenuje Nasadit vlastní kůži a pojednává o asymetriích v každodenním životě. Jedna z červených nití publikace je myšlenka, že těšíme-li se možnostem ovlivňovat budoucí vývoj, musíme také osobně podstupovat určité riziko a nevystavovat důsledkům svého jednání někoho druhého, jinými slovy mravním závazkem je osobně se podílet na důsledcích, které v současném globálním a komplexním světě takové jednání vyvolá. Taleb ve své knize dokládá, že aktivisté obvykle uvažují staticky, tedy nikoliv dynamicky, uvažují jednorozměrně a především v úrovni akcí, nikoliv již protiakcí.
Názornou ukázku jsme zažili při poslední finanční krizi: zisky bankéřů zůstaly soukromé, ztráty byly hrazeny z veřejných zdrojů, až po poučení z krize by nyní měli odpovědní bankéři vracet odměny za předkrizová období. Obecný poznatek je, že intervencionisté neradi nastavují svou kůži. Nelze očekávat, že příznivci čisté energie teď budou připlácet nízkopříjmovým občanům, jejichž dodavatel zkracoval a dodavatel poslední instance jim násobně zvýšil cenu.
Měli by si alespoň Talebovu knihu důkladně pročíst.
Prof. Ing. Jaroslav Daňhel CSc., Vysoká škola ekonomická
Foto 1: Pixabay
Foto 2 + Zdroj: Jaroslav Daňhel
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
