Aktuálně:

Co dohoda mezi EU a USA znamená pro vztahy Bruselu s Čínou?

15.08.2025, Autor: red

0 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 5
Co dohoda mezi EU a USA znamená pro vztahy Bruselu s Čínou?

Obchodní dohoda mezi EU a USA, uzavřená v červenci 2025, slibuje stabilitu na jedné straně Atlantiku, ale na druhé straně zvyšuje napětí s Čínou. Jaké jsou skutečné dopady tohoto kroku na Brusel a jeho křehké vztahy s Pekingem?

Když v červenci vstoupila v platnost nová obchodní dohoda mezi Evropskou unií a Spojenými státy, mnozí si oddechli. Po letech celních válek a nejistoty se zdálo, že transatlantické vztahy dostávají pevnější základ. Dohoda zavádí jednotný 15% celní strop na většinu zboží z EU dováženého do USA a zahrnuje závazek EU investovat do roku 2028 v USA 600 miliard USD, jak uvádí oficiální prohlášení Evropské komise. K tomu přidává nákup americké energie za 750 miliard USD. Není to ale jen o číslech. Je to politický signál – EU a USA chtějí táhnout za jeden provaz. Jenže co když tento provaz začne škrtit vztahy s Čínou?

Ještě v roce 2024 dosahoval obchodní přebytek EU s USA 198,2 miliardy eur, přičemž vývoz z EU činil 531,6 miliardy eur, jak ukazují data Eurostatu. USA tak tvoří přes 20 % exportu EU mimo unii. Dohoda tedy chrání klíčový trh, ale za cenu, která může být vyšší, než se zdá. Zatímco s USA hledáme rovnováhu, s Čínou se propadáme do stále většího deficitu – v roce 2024 dosáhl rekordních 305,8 miliardy eur, opět podle Eurostatu. A právě tady začíná skutečný problém.

Čína jako rival, nebo partner? Věčná otázka Bruselu

Vztah EU s Čínou je složitý a vyžaduje pečlivou diplomacii, aby se vyhnul ekonomickým a politickým rizikům. Na jedné straně je Čína obrovský trh, bez kterého si evropské firmy jen těžko poradí. Na druhé straně je to systémový rival, jak ho EU označila už v roce 2019. Napětí se za poslední roky jen prohlubovalo – od zmrazení investiční dohody CAI v roce 2021 až po cla na čínské elektromobily, která v roce 2024 dosáhla až 37,6 % a letos narostla na 45 %, jak potvrzují zprávy Evropské komise. Brusel se snaží o tzv. de-risking, tedy snižování závislosti na čínských dodavatelských řetězcích. Ale je to skutečně reálné?

Summit EU-Čína v červenci 2025 ukázal, jak hluboké jsou neshody. Žádné velké průlomy, jen další kolo diplomatických úsměvů a skrytých výtek. Mezitím americká cla na čínské zboží tlačí Peking k většímu exportu do Evropy, což zvyšuje tlak na naše firmy. Jsme v kleštích – na jedné straně americký protekcionismus, na druhé čínská konkurence. A co na to evropští experti? Někteří varují, že dohoda s USA oslabuje pozici EU a může nás tlačit k větší otevřenosti vůči čínským investicím, jak uvádí analýzy na portálu Politico.eu. Jiní zase vidí šanci na jednotnou transatlantickou frontu proti čínským praktikám, jako jsou subvence nebo dumping.

Křehká rovnováha na obzoru

Vztahy EU s Čínou zůstávají křehké. Na základě aktuálních trendů lze předpokládat, že Brusel bude pokračovat v politice de-riskingu, jak naznačují analýzy na stránkách CER.eu. Zároveň ale vnitřní nejednotnost EU, kde země jako Německo nebo Maďarsko mají silné vazby na Čínu, může komplikovat společný postup.

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT

Autor: Petr Poreba

Zdroj info: Euractiv.com, Oficiální prohlášení Evropské komise, Analytické zprávy CER.eu o de-riskingu


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.