Model cirkulární ekonomiky je bezpochyby fenoménem, který nabral na oblibě spolu s environmentálním hnutím a také požadavky na ochranu životního prostředí.
Vzhledem k nejistotě, jenž nyní panuje kolem dodavatelských řetězců, je také viděn jako nástroj k zvýšení surovinové soběstačnosti. Jedná se však o jedinou správnou volbu v oblasti nakládání s odpady?
Dle evropská směrnice o zákazu jednorázových plastů, jejíž českou implementaci nedávno schválila Poslanecká sněmovna, musí každá nově vyrobená PET lahev obsahovat 25 % recyklovaného plastu. Do roku 2030 se pak má tento poměr zvýšit na 30 %. Tyto požadavky mají pomoci nahradit dominantní tuzemskou variantu likvidace odpadu prostřednictvím skládkování poněkud ekologičtější variantou. Nejedná se však o variantu jedinou.
Waste to energy
Právě “waste to energy”, neboli přeměna odpadu na energii, je další alternativou likvidace odpadu. S oběhovým hospodářstvím pak mají dokonce jednu věc společnou – druhotně využívají produkt, který by bylo jinak nutné shromažďovat na skládce nebo spalován za účelem pouhé likvidace.
Zatímco cirkulární model však funguje za účelem druhotného zpracování surovin (z drtivé většiny na stejnou třídu statků), v případě “waste to energy” je primárním účelem výroba jiného statku – energie.
Volba mezi těmito dvěma způsoby správy odpadu je tedy de facto trade – off mezi novou energií a novými plastovými (nebo jinými) výrobky. V současné době energetické krize, kdy evropské země hledají každou možnou cestu, jak se zbavit závislosti na ruském plynu a zároveň také diverzifikovat svůj energetický mix, se pak přeměna odpadu na energie (například na úrovni měst, tak jak operuje např. firma SAKO v Brně) jeví jako skvělý doplněk k tradičním zdrojům.
Není to černobílé
Jak již bylo řečeno, ve volbě mezi cirkulární a “energetickou” správou odpadu se jedná jednoznačně o trade – off. Jedna varianta není inherentně efektivnější než ta druhá. Je třeba také poznamenat, že Evropa v současnosti trpí i surovinovou krizí, s kterou může pomoci právě cirkulární ekonomika. Nicméně ani jeden model by neměl být protěžován na úkor toho druhého. Volba by měla být vždy činěna na základě důsledné cost – benefit analýzy a komparace obou systémů.
FILIP BLAHA, analytik CETA
Foto: Pixabay
Zdroj: Filip Blaha
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
