Vlastenci kupovali levné potraviny, teď se diví ceně másla

Kde udělali soudruzi z Bruselu chybu? Všelijaké podobné stesky teď v poslední době zaplevelují veřejnou debatu. Jenže ono to chce se na věci dívat tak nějak v komplexitě a tak nějak v průběhu všech těch let od revoluce, pardon, od socialismu. A to si hned jeden spíš posteskne, kde byli všichni ti dnešní vlastenci…
Price is King. To je nejzákladnější mantra všech marketérů, kteří se pohybují na českém trhu. Má to být kvalitní? Ale kdepak, stačí, když to bude stát málo. Nebo to bude v akci. Český zákazník jde a koupí to. A takhle to tady s námi pytlíkují už desítky let. Respektive přivykli na to a tak se sem k nám valí tuny nekvalitních potravin. Ale jsou levné. I to máslo. Výrobci se také přizpůsobili, a tak je u nás máslo míchanicí živočišného tuku s aditivy, rostlinnými tuky, možná i s vodou, procenta jsou různá, deset, patnáct, hlavně že je to levné. To, že máslo je měkké, i kdyby bylo v lednici sto let, že na pánvi prská metr vysoko nad sporák, všechno jedno, je to levné. To stačí. Tady v tom letáku supermarketu si nás na to chytili.
Jistě si vzpomenete, jak před lety zemědělci vylévali demonstrativně mléko před Ministerstvem zemědělství. Ještě dříve, někdy na konci minulého století, dokonce vybíjeli celá stáda skotu. Nevyplatilo se jim v různých periodách dobytek na hovězí a mléko chovat. Důvodů bylo víc, například nerovné dotace v rámci Evropské unie. Jednou byly dotace na ponížení hovězího skotu, když se zjistilo, že se to přehnalo, zas byly dotace na pořizování hovězího skotu. Jako na houpačce. Kdo ale nese největší díl v tomhle spektáklu, je spotřebitel, zákazník. A jeho nezájem o hovězí a kvalitní mléčné výrobky. Protože tenkrát se mohl poprvé statečně postavit Evropské unii, když dotovala snižování stavu skotu.
Pokud si dnes „vlastenci“ stěžují, že dřív to takhle nebylo, tak dvě poznámky. První je, že máslo je prostě drahé. Při přepočtu průměrných mezd před rokem 1989 a dnes by se dnes to „socialistické“ máslo prodávalo od 150 do 170 korun. Takže i při současné rostoucí ceně, nyní oscilující okolo padesáti korun, je to oproti socialismu de facto ještě pořád o dvě třetiny levnější.
Za druhé, a to je vážnější výtka k českým spotřebitelům: Price is King. Koupí kdejakou nekvalitní potravinu, jen proto, že je levnější. „Poslanci Jandákovi nevadí dvojí kvalita potravin, hlavně že je dost kečupu,“ glosoval to tuhle fake profil Karla Schwarzenberga. A přesně v tom to je. Čeští vlastenci si odvykli kupovat kvalitní hovězí maso, mléko a mléčné výrobky od českých zemědělců a výrobců. Čeští vlastenci třeba přešli prakticky zcela na levné kuřecí, které se snad už ani nechová (při těch cenách), ale klonuje se zřejmě v živočišných roztocích ve velkých litinových vanách, tu jako prsní řízky, tu jako vykostěná stehna. Pak není divu, že je dnes u nás živočišná výroba prakticky zdecimovaná.
A do toho nějaký politik plácne do médií, že dotovat nevýrobu je zvěrstvo. A dav nadšeně následuje svého vůdce a bouří se proti zlému Bruselu, který sem chce ještě k tomu všemu poslat migranty. Pomiňme ty migranty, ale za decimaci vlastní živočišné prvovýroby si můžeme v podstatě jen a jen sami. Pokud přestanou čeští vlastenci kupovat levné nekvalitní potraviny bůhví odkud a začnou jako čeští vlastenci podporovat české chovatele a pěstitele, tak se tady nebudou vybíjet stáda hovězího skotu a vylévat mléko do polí.
A má to ještě navíc jeden ne nepodstatný ekonomický efekt. Pokud bude zemědělec chovat více krav, ať už na maso nebo mléko, zaměstná i více lidí. Tito zaměstnanci pak budou mít více peněz, které utratí v místní mikroekonomice, koupí si chleba a paštiku v koloniálu, zajdou na pivo do místní hospody, možná si dají i utopence. Ty koloniály a hospody nebudou krachovat a zavírat a ministr zemědělství nebude muset vymýšlet, jak je v malých obcích dotovat, páni vlastenci!