Aktuálně:

České soudnictví překážkou na cestě k právnímu státu?

26.07.2017, Autor: Petr Vrabec

0 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 5
České soudnictví překážkou na cestě k právnímu státu?

České soudnictví není v takové kondici, jak se nás snaží přesvědčit ministr Pelikán svou analýzou.

Soudy jsou i nadále přetížené, na spravedlnost se čeká roky. Například pro podnikatele, který natrefil na nějakého nepoctivce, to i s kroky před samotným podáním k soudu představuje několik let. Takže než se domůže spravedlnosti a často svých peněz, může to přesáhnout i tři daňová přiznání. Z neuskutečněné platby musel DPH dávno zaplatit. U trestních věcí je to ještě dvakrát horší, protože k soudu je nutno přičíst dobu šetření policie. A už se po těch letech dozvídáme, že řada podnikatelů byla po letech zproštěna, a nemluvím tady o Rathovi, to není podnikatel. Mluvíme tady o ekonomických kauzách, které jsou složité a zdá se, že jak policisté, tak soudci jim moc nerozumí. A to, že byl podnikatel několik let zbytečně vláčen bahnem a přišel o dobrou pověst, když přitom byznys je postaven zejména na reputaci, to prostě nikoho nezajímá. Jede se dál.
Ačkoli totiž ministr Pelikán, vcelku pochopitelně, interpretuje analýzu víceméně v superlativech, stav českého soudnictví zase až tak v kondici není. Pro ilustraci, jak se dá čarovat se statistikou, budiž komentář ministra o tzv. střídavé péči po rozvodu. „Situace se zlepšila dvojnásobně.“ Je to sice pravda, ale pravdou hlavně je, že z pěti procent se střídavá péče dostala na procent deset. A to už zase tak lichotivá vizitka českých opatrovnických soudů není. A podobně kriticky se dají pitvat další data z analýzy.
„Pokud jde o rychlost soudů, české okresní soudy v posledních čtyřech letech zrychlily civilní řízení o více než třetinu. Polovina civilních sporů byla loni vyřízena do sedmi měsíců, což je vůbec nejkratší doba za posledních deset let,“ konstatuje se ve zprávě. To ano, ale nezapomínejme, že sem se počítají například i elektronické platební rozkazy, jejichž časová dotace je pro soudce nula, protože to zařizují vyšší soudní úředníci a jeden případ jim trvá tak deset patnáct minut. Nicméně k jednomu takovému elektronickému platebnímu rozkazu dejme standardní civilní soudní řízení – a ejhle, jsme na skutečném průměru čtrnácti měsíců. Pokud jeden civilní soud trvá skutečně těch sedm měsíců, tak jiný pak může trvat jedenadvacet měsíců. Tady už se dostáváme k reálnějšímu obrazu. A to pozor, jsou u nás i okresy, kde je průměr 600(!) dnů.
Jednoznačně největší problém ale bublá v trestním řízení. Soudci nebo policisté nežijí ve vzduchoprázdnu a v podstatě zejména podnikatelé jsou vnímáni kvůli politice jako minimálně sprostí podezřelí, řečeno s klasikem. Zároveň se masivně rozjela praxe, že policisté často nadužívají odposlechy, které jim soudy masivně povolují. Odposlechy jsou pak třeba jen jediným důkazem. Do toho, byť už se to začíná pomalu řešit, dochází k masivním únikům ze spisů. Námitka představitelů policie či státního zastupitelství, že za těmito úniky mohou být sami obvinění či obžalovaní, je absolutní logický nesmysl. Do toho se ekonomickými případy míhají soudní znalci, o nichž se už otevřeně hovoří jako o nejslabším článku soudní mašinérie, protože jejich posudky jsou často protichůdné nebo nekompetentní. Tohle všechno se vůbec neřešilo, protože celá tato praxe se rozjela na konceptu tzv. protikorupční revoluce. Lidé si s gustem četli v médiích nejrůznější odposlechy. Třeba Petra Nečase s jeho novou ženou, dokonce byly zveřejněny odposlechy, které neměly s kauzou nic společného, bylo to jen šmírování soukromí dvou osob. A tady připomeňme, že soudní řízení stále běží, jenže Nečas s Nagyovou už byli mediálně dávno odsouzeni. Přitom možná odsouzeni ani nebudou. Strašidelná blamáž.
A teď si vezměme, že podobně policie a celá soustava české spravedlnosti postupuje i v kauzách prakticky neznámých podnikatelů. Několik takových jsem sledoval, s několika jsem mluvil. Přijde udání, začne se šetřit, respektive nasadí se odposlechy, na jejich základě se vytvoří konstrukt a začnou padat obvinění. Současně s tím začnou průběžně unikat do médií tyto odposlechy nebo části vyšetřovacího spisu. Přičemž není výjimkou, že šetření, obvinění, obžaloba a soud trvají dva tři roky. A podnikatel je celou dobu máchán mediálním bahnem, nějaká presumce neviny, o tom nemůže být ani řeči. Nadto si připomeňme, že tyto kauzy, respektive jejich aktéři, nejsou předmětem takového veřejného zájmu jako třeba politici a na ně navázaní lobbisté. Tomuto systému policejní a soudní praxe sice veřejnost při tom protikorupčním tažení proti politikům „tradičních“ stran tleskala, ale orgány výkonu spravedlnosti si na tento pohodlný způsob zvykly.
Jenže mezitím tento systém likviduje firmy, protože v byznysu je nejdůležitější kredibilita. Což je zřejmě pro policii a soudy, které zamrzly v minulém režimu, dost abstraktní pojem. Proto si pomozme ilustrativním případem. Firma, to je jako dům. Stavíte ji od základů, pak stěny a nakonec střechu. Následně dům vybavujete a zlepšujete kvalitu bydlení. A do toho vás najednou někdo obviní, že máte špatně postavený komín, přijede s buldozerem a kvůli komínu začne bourat celý dům. Přestože se nakonec zjistí, že komín byl postaven správně. I kdyby šlo o jednoho jediného podnikatele, který byl takhle zlikvidován, ale následně osvobozen, je to venkoncem špatně, protože to je zcela v rozporu s principem a základy demokratické společnosti. To má zase platit: raději jeden nevinně odsouzený než deset puštěných lumpů? Jenže takhle se to říkalo za Stalina.


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.