Aktuálně:

Cena války: Docházejí Rusku peníze na pokračování v boji?

13.11.2025, Autor: Marek Hájek

5 votes, average: 3,40 out of 55 votes, average: 3,40 out of 55 votes, average: 3,40 out of 55 votes, average: 3,40 out of 55 votes, average: 3,40 out of 5
Cena války: Docházejí Rusku peníze na pokračování v boji?

Sedm let s deficitem, vyčerpané rezervy a daně na vzestupu. Válka na Ukrajině se mění v ekonomický závod s časem, kdy Kreml nemá jisté, že vyhraje.

Válka je drahá záležitost. A když se protáhne déle, než rozpočet unese, stává se z ní finanční katastrofa. Ruský návrh rozpočtu na roky 2026–2028 naznačuje, že Kreml se ocitl v těžké situaci, kterou si sám způsobil. Po sedmi letech rozpočtového deficitu – což je série, jakou Rusko nezažilo od roku 1999 – už v Moskvě těžko může někdo mluvit o „stabilitě“.

Na první pohled se může zdát, že vše drží pohromadě, ale pod povrchem se objevují vážné problémy. Výdaje na obranu dosáhnou v roce 2025 rekordních 13,5 bilionu rublů, což představuje zhruba 6,3 % HDP. To znamená, že třetina všech státních peněz půjde na válku. Ekonom a bývalý ruský vládní poradce Vladimir Milov to shrnul bez diplomatického obalu: „Aby vojenská mašinérie fungovala, je potřeba mnohem víc peněz – a ty prostě nejsou.“

Válka, která požírá rozpočet

Ruská ekonomika se během tří let totálně přeladila na válečný režim. Továrny vyrábějí munici místo spotřebního zboží, státní rozpočet spolykají armáda a bezpečnostní složky, z regionů mizí bonusy pro dobrovolníky. Saint Petersburg, Tatarsko či Samarská oblast bonusy pro nové rekruty dokonce snížily i pětinásobně. To je jasný signál: peníze na válku docházejí i na lokální úrovni.

Přinejmenším oficiálně se Kreml snaží deficit zahnat zvyšováním daní. DPH má stoupnout z 20 % na 22 % a progresivní daň z příjmu byla zavedena již od 1. ledna 2025. Jak ukazují data z návrhu rozpočtu, vláda už přestala předstírat, že zvládne držet schodek pod kontrolou. Ten pro rok 2024 vyskočil z původně plánovaného 1,5 bilionu rublů na 6,9 bilionu. Na rok 2026 sice úředníci slibují pokles na 1,6 % HDP, ale i ruští ekonomové to označují za „přání otcem myšlenky“.

Vyčerpané rezervy a zavřené dveře

Sankce, zákaz přístupu na mezinárodní finanční trhy a úrokové sazby nad 15 % – to je kombinace, která by položila i zdravou ekonomiku. Moskva proto žije z vnitřních zdrojů. Jenže likvidní část Národního fondu bohatství se tenčí; z původních zásob zůstalo asi 4 biliony rublů, což nestačí ani na pokrytí letošního schodku. Vláda tak zvažuje – byť tiše – možnost, kterou se v Rusku nikdo neodvažuje vyslovit nahlas: tisk peněz.

Jinými slovy, válka začíná mít příchuť devadesátek. Vysoké úroky, de facto nemožnost půjčovat si v cizině a rostoucí inflace připomínají situaci před krachem z roku 1998. Ekonom Vladimir Dubrovskij to řekl natvrdo: rozsáhlé domácí zadlužení by „okamžitě připomnělo elitám katastrofu roku 1998“.

Oklikou přes plyn, který už nezabíjí

Když Kreml spustil útok na Ukrajinu, počítal s tím, že závislost Evropy na plynovodech mu dá do ruky páku. Jenže plán použít plyn jako zbraň – jak ukázaly roky 2023 a 2024 – selhal. Evropa, včetně Česka, se od ruské ropy i plynu odstřihla a přešla na jiné dodavatele. Dnes má Česko kontrakty s celým světem a ruský vliv na naši energetiku se scvrkl na minimum.

To je problém i pro Moskvu: export plynu a ropy tvořil klíčový zdroj příjmů. Nyní čelí kombinaci klesajících světových cen a silného rublu, který po konverzi snižuje reálné zisky. A když k tomu připočteme evropské cenové stropy na ruskou ropu a postupné omezování importů LNG, dochází k něčemu, co i sami ruští experti označují za „vyčerpání zdrojů růstu“.

Kolik stojí udržet „nízkou intenzitu“

Podle Milova si Rusko v současnosti může dovolit jen takzvanou válku nízké intenzity – bez masivních tankových útoků, zato s raketovými údery a drony. Ty jsou levnější, ale i tak stojí miliardy. A hlavně nevedou k vítězství, nýbrž jen k prodlužování konfliktu.

Ruský státní rozpočet ale není gumový. Od roku 2026 má klesat podíl obranných výdajů na HDP, údajně ze 6,3 % na 5,5 % a později na 4,7 %. Je však málo pravděpodobné, že by to nebylo jen papírové přání – z jednoduchého důvodu: válka se sama nezlevňuje.

Co z toho plyne?

Ruská ekonomika vydržela déle, než mnozí předpovídali, ale její odolnost není nekonečná. Oproti loňsku má nižší příjmy, vyšší daně a inflaci, která se dále zakusuje do životní úrovně obyvatel. Na frontě i v obchodech se začíná objevovat stejná otázka: kolik ještě Kreml vydrží platit? Možná, že válku nakonec nezastaví diplomacie, ale prostá účetní logika. A ta se může ukázat být nejnepřátelštějším faktorem, jaký si Putinova armáda umí představit.

Zdroj info: Kyiv Independent, Free Russia Foundation

Autor: Marek Hájek

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.