V moderních průmyslových podnicích, zvláště pak v automobilovém odvětví, se v České republice v poslední dekádě prosadil způsob výroby just-in-time. Tedy systém, ve kterém chodí všechny součástky k výrobě právě ve chvíli, kdy jsou potřeba. Pro firmy to má v normálních časech řadu výhod, hlavně značné úspory díky absenci velkých skladů. Co se však stane v časech nenormálních?
Krátká odpověď je velmi snadná – velké potíže. Často zastavení výroby v případech, kdy nějaká klíčová součástka přestane být dodávána. Pěkným příkladem je značné omezení výroby ve Škodě Auto poté, co firmy v Asii nebyly schopny dodat požadované množství čipů, jejichž poptávka na začátku pandemie znatelně klesla, a následně raketově vzrostla a přehltila výrobce.
Jaká byla reakce evropských firem včetně Škodovky? Ihned se obrátily na stát se žádostí o finanční pomoc. A zde se dle mého názoru nachází zásadní problém. V dobrých časech totiž jdou veškeré benefity ze systému just in time zúčastněným firmám. V krizové situaci však ty stejné firmy očekávají, že náklady tohoto systému ponese stát…
Firmy samozřejmě mají dobré argumenty, proč by jim měl stát pomoci. Na Škodu Auto, ale i ostatní výrobce automobilů, je navázáno v České republice mnoho malých a středních firem, které dodávají různé součástky a nekompenzovaný výpadek výroby by pro některé z nich znamenal konec. Škoda Auto je také jedním z nejvýznamnějších zaměstnavatelů a plátců daní v České republice.
Na druhou stranu, na stejná čísla se dostaneme i součtem řady malých a středních firem, které nikdy na žádnou individualizovanou podporu od státu nedosáhnou. Stát samozřejmě při jednání s velkými nadnárodními firmami není ve snadné pozici. Lze si například snadno představit situaci, že pokud by česká vláda odmítla poskytnout jakoukoliv pomoc, že by to vedlo k menší ochotě velkých firem stavět u nás další továrny, investovat zde do podniků s výrobou nové generace, výzkumných center… A nepochybně by mohlo dojít k utlumení výroby některých existujících podniků.
Je proto nutné postupovat opatrně. Ale prim by měla vždy hrát úvaha, zda se do slepé uličky dostaly firmy svým chybným manažerským rozhodnutím, nebo zda je skutečně dusí nepředpokládané okolnosti, jako byl třeba v případě restaurací lockdown a regulatorní omezení provozu. Bohužel nejsme ropná velmoc, abychom si mohli dovolit kompenzovat každou nataženou ruku.
MICHAL HEJL, působí jako analytik CETA – Centra ekonomických a tržních analýz.
Foto: Pixabay
Zdroj: Michal Hejl
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
