Česká republika udržuje s Palestinou diplomatické styky, ale formálně ji neuznává jako stát – na rozdíl od Izraele, který považujeme za klíčového spojence. Tento postoj, zakořeněný v historických vazbách a strategických zájmech, se v roce 2025 stává předmětem živé debaty, zatímco humanitární krize v Gaze zvyšuje tlak na změnu.
Od podpory Izraele k opatrnosti vůči Palestině
V letech 1947 až 1949 dodávali naši předci zbraně a trénovali izraelské piloty, což bylo klíčové pro vznik státu uprostřed nepřátelského prostředí. Tato podpora položila základy dlouhodobému partnerství, které se po sametové revoluci v roce 1989 jen prohloubilo. Obnovili jsme diplomatické vztahy s Izraelem a zaměřili se na sdílené hodnoty demokracie a boje proti antisemitismu.
Naopak vztahy s Palestinou mají kořeny v době studené války. Československo uznalo vyhlášení Státu Palestina Organizací pro osvobození Palestiny (OOP) v listopadu 1988, v souladu s politikou Východního bloku, a povýšilo její misi na velvyslanectví. Po rozpadu federace v roce 1993 však ČR tento krok formálně nepotvrdila – Palestina zůstala bez plného uznání. Od 90. let funguje v Praze Velvyslanectví Státu Palestina a v Ramalláhu náš styčný úřad, což je diplomatické zastoupení bez plného statusu velvyslanectví. Prezident Václav Havel navštívil palestinská území v 90. letech, což symbolizovalo snahu o neutralitu a podporu míru. Proč tedy neuznáváme Palestinu? Podle české diplomacie je to kvůli snaze neeskalovat konflikt jednostrannými kroky a trvání na dialogu, který vede ke dvoustátnímu řešení – koncepci, kde by dva státy existovaly vedle sebe v míru.
Ekonomické vazby a politická podpora
Dnes stojíme pevně za Izraelem. Česká zahraniční politika podporuje jeho právo na existenci a sebeobranu, což se projevuje v hlasování v OSN. V roce 2012 jsme jako jediná země EU hlasovali proti povýšení Palestiny na nečlenského pozorovatele, a v letech 2024–2025 pokračujeme v krocích proti jednostrannému zvyšování jejich práv. Historické vazby se tak prolínají se strategickými zájmy: bezpečnostní spolupráce, obchod a věda. Podle dat ČSÚ v roce 2024 dosáhl český export do Izraele 1,13 miliardy USD, převážně v obranném průmyslu, zatímco dovoz z Izraele činil 307 milionů USD. Izraelská ekonomika, navzdory válce, investovala 8,8 procenta HDP do obrany, s nezaměstnaností 2,5 procenta a skutečným růstem o 1 procento. S Palestinou je to jinak. Obchodní výměna v roce 2023 dosáhla jen 501 milionů Kč, především díky exportu v automobilovém sektoru. V roce 2025 jsme poskytli humanitární pomoc přes 41 milionů Kč, což ukazuje na naši solidárnost, ale bez hlubších vazeb. Navzdory exportu zbraní do Izraele zůstává vláda opatrná – vnitropolitická debata se zintenzivnila s kritikou osadnické expanze a situace v Gaze. Studenti na univerzitách ve třetím čtvrtletí 2025 protestovali na podporu Palestiny, což odráží rostoucí polarizaci.
Od vlády k opozici
My v Česku nejsme v otázce Blízkého východu jednotní. Zatímco vláda Petra Fialy i hlavní opoziční hnutí ANO Andreje Babiše patří k táboru, který vnímá Izrael jako klíčového spojence a symbol demokracie, prezident Petr Pavel zastává vyváženější postoj – podporuje dvoustátní řešení, kritizuje izraelskou osadnickou politiku a zdůrazňuje nutnost humanitární pomoci Palestincům. Opozice, zejména Zelení a část levicového hnutí Stačilo!, volá po vyváženější politice a uznání Palestiny, přičemž se odvolává na zprávy Amnesty International o porušování lidských práv a na výzvy Charity ČR k humanitární pomoci. SPD Tomia Okamury dlouhodobě podporuje Izrael jako hráz proti islamismu, i když uvnitř hnutí se objevují rozpory v pohledu na humanitární situaci v Gaze.
Do roku 2030 lze očekávat buď prohlubování partnerství s Izraelem, nebo mírný posun k vyváženosti pod tlakem EU. My, jako malá země s velkými ideály, bychom měli hledat dialog, který poslouží míru pro obě strany.
Zdroj info: mzv.cz, OSN, ČSÚ, Politico, Bloomberg
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Josef Neštický
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
