Češi nemají děti. Co se pokazilo?

Pád z výsluní za pět let

V roce 2021 se v Česku rodilo v průměru 1,83 dítěte na ženu, což nás řadilo po bok plodné Francie. Dnes jsme na hodnotě kolem 1,25 – pokles o třicet procent za pouhých pět let. Demografové mluví o „bezprecedentním jevu“, který překvapil i ty nejpesimističtější prognózy.

Oproti devadesátým letům, kdy byl pokles porodnosti dočasným odkladem rodičovství po pádu komunismu, tentokrát jde o něco hlubšího. Demografka Jiřina Kocourková z Univerzity Karlovy to vysvětluje jako opožděné srovnání se západoevropskými trendy. Jenže rychlost, s jakou se to stalo, docela překvapila.

Bydlení, nebo dítě?

Čeští mladí lidé stále chtějí děti – průzkumy ukazují, že jen čtyři procenta žen si přejí zůstat bezdětné a ideálem zůstávají dvě děti na rodinu. Problém je jinde: mezi přáním a realitou zeje propast.

Nedostupné bydlení nutí mladé lidi zůstávat u rodičů, odkládat osamostatnění a tím pádem i založení rodiny. Demografové z Vídeňského institutu demografie i Univerzity Karlovy shodně upozorňují, že právě kombinace nedostupného bydlení a obtížného hledání partnera představují hlavní bariéru vzniku mladých rodin. Ne každý je ochoten vychovávat potomky ve vícegeneračním bydlení.

K tomu přidejte inflaci, nejistotu po covidu, válku na Ukrajině, klimatické obavy a rostoucí individualismus digitální éry. Rodičovství už není společenskou normou, ale jednou z možností naplnění života – a v konkurenci kariéry, cestování či osobního rozvoje stále častěji prohrává.

Když se ženy rozhodují jinak

Před dvaceti lety souhlasily tři čtvrtiny Čechů s tím, že děti jsou nutné pro naplněný život. Dnes to tvrdí jen čtyřicet procent. Společenský tlak mizí, stigma bezdětnosti slábne.

Paradoxně právě štědrá rodinná politika – včetně dlouhé mateřské dovolené – může dnes působit kontraproduktivně. Tradiční dělba rolí, nedostatek předškolní péče a podezíravý pohled na částečné úvazky vytlačují ženy z trhu práce. Výzkumy demografky Anny Šťastné ukazují, jak český model péče o děti systematicky vyloučil otce z aktivního rodičovství a ženy na dlouhou dobu izoloval od pracovního trhu. Pokud čelí mladé ženy volbě buď anebo, kyvadlo se nyní kloní opačným směrem.

Průměrný věk prvorodiček se posunul na 29 let, což s sebou nese i rostoucí problémy s plodností. Asistovaná reprodukce se dnes týká pěti procent narozených dětí – dvakrát více než před patnácti lety. Zajímavostí je, že premiér Andrej Babiš je prostřednictvím holdingu SynBiol vlastníkem sítě klinik FutureLife, které patří k největším poskytovatelům asistované reprodukce v Evropě. Česko se díky kombinaci kvality a dostupných cen stalo významným centrem IVF.

Politika bez účinku

Babišova vláda, která se ujala moci v prosinci 2025, slibuje zvýšené rodičovské příspěvky, dotované hypotéky pro mladé páry a daňové úlevy. Jenže demografové jsou skeptičtí. I masivní finanční transfery mají podle výzkumů jen skromný a krátkodobý efekt – a jejich účinnost závisí na dlouhodobé kontinuitě.

Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka z ANO sice hovoří o balíčku prorodinných opatření, ale zároveň připouští, že rozhodnutí zůstává na lidech. Vláda současně sází na restriktivní imigrační politiku a podporu důchodců, zásadní části voličů ANO. Jak má ale klesající počet pracujících uživit rostoucí počet seniorů, zůstává otázkou bez odpovědi.

Co z toho plyne?

Česko čelí demografickému zúčtování, které nelze vyřešit jednoduchými finančními injekcemi. Jde o komplexní proměnu hodnot, ekonomických podmínek i životních priorit. Mladí lidé se nechovají nezodpovědně – naopak, rozhodují se opatrně v nejistém světě.

Dokáže společnost vytvořit podmínky, v nichž se děti opět „hodí do moderního života“? Nebo se musíme smířit s tím, že éra vysoké porodnosti je nenávratně pryč a budoucnost patří stárnoucí, zmenšující se populaci? Odpověď na to neznáme. Ale čas na hledání řešení rychle ubíhá.

Zdroj info: Balkan Insight

Autor: Marek Hájek

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT