Donald Trump znovu rozvířil vody transatlantické aliance – tentokrát navrhuje vyloučit Španělsko z NATO kvůli nedostatečným výdajům na obranu. Tento krok vyvolává otázky o budoucnosti kolektivní bezpečnosti. Jak to ovlivní Evropu a nás v Česku, kde na jednotě NATO stavíme svou strategii?
Od Walesu k Haagu
NATO, jako pevnost kolektivní obrany, bylo založeno v roce 1949. Klíčový článek 5 zajišťuje, že útok na jednoho člena je útokem na všechny. Španělsko se k této alianci připojilo v roce 1982, což byl významný krok k demokracii po letech frankistické diktatury. Nicméně, výdaje na obranu zůstávaly dlouhodobě nízké.
Po pádu Sovětského svazu a ekonomické krizi v roce 2008 se Španělsko potýkalo s finančními problémy, což omezovalo jeho schopnost navyšovat obranné rozpočty. V roce 2014 na summitu ve Walesu se členské státy zavázaly k dosažení minimálně 2 % HDP na obranu do roku 2024. Španělsko však v roce 2024 dosáhlo pouze 1,24 % HDP, což odpovídalo 23 miliardám eur. V červnu 2025 na summitu v Haagu byl stanoven nový ambiciózní cíl – 5 % HDP do roku 2035, rozdělených na 3,5 % pro armádu a 1,5 % na širší bezpečnostní infrastrukturu. Španělsko jako jediné tento cíl odmítlo.
Trumpův tlak a španělská obrana
Donald Trump, známý svým nekompromisním přístupem prohlásil, že Španělsko neplní své závazky a navrhl jeho vyloučení z NATO. Proč právě teď? Nový cíl 5 % je pro mnohé evropské země těžko dosažitelný, ale Španělsko ho odmítlo kvůli prioritám v oblasti zdravotnictví a vzdělávání. Jejich plán na rok 2025 zahrnuje výdaje ve výši 33 miliard eur, což odpovídá 2 % HDP, včetně investic 10,5 miliardy eur do modernizace: ponorky S-80, obrněná vozidla 8×8, fregaty F-110 a systém FCAS. Podle španělské ministryně obrany Margarity Roblesové je to „národní cesta“ – flexibilní splnění závazků bez slepého následování amerického modelu.
Španělská vláda pod premiérem Pedrem Sánchezem reaguje klidně: jsme plnoprávní členové, tlak USA je nepřijatelný. Generální tajemník NATO Mark Rutte se snaží situaci uklidnit. Německo a Francie jsou zdrženlivé – vyloučení by bylo bezprecedentní a v rozporu se smlouvami. Polsko, které navyšuje své výdaje, trvá na kolektivní odpovědnosti. A my v Česku? Plníme 2 % a na vývoj se díváme s obavami – krize by oslabila záruky, na které spoléháme od roku 1999.
Černý pasažér nebo suveréní stát?
Zde se rýsuje jádro sporu. Trump a jeho stoupenci vidí Španělsko jako „černého pasažéra“ – proč by USA platily za evropskou obranu, když jiní šetří? Někteří analytici oceňují tento tlak jako impuls k větším investicím. Naopak Evropa argumentuje suverénností. 5 % by pro Španělsko znamenalo škrtání v sociálních programech, což je politicky neudržitelné. Vyloučení by vedlo k „dvourychlostnímu NATO“, kde bohatší státy jdou vpřed a slabší zůstanou vzadu – připomíná to EU debaty o integraci.
Dopady na evropskou bezpečnost jsou zjevné: oslabení jižního křídla, kde Španělsko hraje klíčovou roli ve Středomoří. Pro Česko a EU to znamená tlak na rozpočty. Protože pokud se aliance rozpadne, kdo ochrání naši východní hranici před ruskými ambicemi?
Jednota v ohrožení, ale ne ztracená
Tento spor není jen o číslech, ale o duši NATO – o tom, zda aliance zůstane pevným blokem, nebo se rozpadne pod tlakem národních zájmů. Španělsko bojuje za svou „národní cestu“, Trump za spravedlivost. V blízké budoucnosti lze očekávat uklidnění. Rutteho diplomacie a evropská suverenita pravděpodobně zabrání vyloučení, ale tlak na výdaje poroste. My v Česku bychom měli volit stabilitu – protože bez jednoty NATO je náš bezpečný domov jen iluzí.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Josef Neštický
Zdroj info: eleconomista.es, NATO, euractiv.com
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
