Americký prezident Donald Trump označil své čtvrteční jednání s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem za mimořádný úspěch. Setkání na okraj summitu APEC v jihokorejském Pusanu přineslo konkrétní dohody o snížení cel a obnovení obchodu – po měsících napětí, kdy se cla mezi mocnostmi vyšplhala až na trojciferné hodnoty.
Když Trump hodnotil setkání slovy „na stupnici od nuly do deseti, kde deset je nejlepší, bych řekl, že to bylo dvanáct“, bylo jasné, že něco se posunulo. A skutečně – po měsících eskalace, kdy americká administrativa zavedla cla na čínské zboží dosahující až 145 procent a Peking odpověděl odvetnými tarify ve výši 125 procent, přišla 30. října rámcová dohoda.
Konkrétní výsledky? USA sníží cla na čínské zboží z 57 na 47 procent. Čína se zavázala nakoupit sójové boby od amerických farmářů a přijmout opatření proti pašování fentanylu. Obě strany ustoupily z nejtvrdších pozic a vrátily se k transakční diplomacii, kterou Trump vždy preferoval.
Když se partneři hádají, ale potřebují se
Si Ťin-pching při setkání zdůraznil, že „Čína a USA by měly být partnery a přáteli“ a dodal: „Vždy jsem věřil, že rozvoj Číny jde ruku v ruce s vaší vizí učinit Ameriku znovu velkou.“ Diplomatická slova, která ovšem neskrývají základní realitu – obě ekonomiky jsou natolik propojené, že dlouhodobá obchodní válka škodí oběma stranám.
Přinejmenším pro americké farmáře a čínské výrobce je dohoda úlevou. Otázkou zůstává, jak dlouho vydrží tento smířlivý tón. Vztahy mezi Washingtonem a Pekingem totiž nejsou zatíženy jen cly, ale i strategickými rozpory – od Tchaj-wanu přes válku na Ukrajině až po technologickou konkurenci.
A právě tady se objevuje kámen úrazu. Kritici poukazují na transakční povahu jednání a nedostatek konkrétních závazků v těchto citlivých oblastech. Trump a Si se sice dohodli na „budoucí spolupráci“ ohledně Ukrajiny, ale co to znamená v praxi, zůstává nejasné.
Co z toho plyne pro nás?
Pro českou exportně orientovanou ekonomiku může mít výsledek jednání v Pusanu významný dopad. Stabilnější obchodní vztahy mezi USA a Čínou obvykle znamenají klidnější globální trhy a předvídatelnější podmínky pro mezinárodní obchod. Oproti chaotickým měsícům plným celních hrozeb je to rozhodně krok správným směrem.
Zároveň však platí, že Trumpův přístup „Asia First, Europe Second“ vytváří tlak na evropské spojence, aby se více podíleli na řešení globálních hrozeb. Což pro Česko a další středoevropské země znamená nutnost hledat vlastní pozici v měnícím se geopolitickém uspořádání.
Setkání v Pusanu ukázalo, že i v době napjatých vztahů dokážou obě supervelmoci najít společnou řeč – alespoň když jde o peníze. Stačí to k dlouhodobé stabilitě, nebo jen odložíme další kolo konfliktu o pár měsíců dál? Vzhledem k přetrvávajícím strategickým rozporům se zdá, že spíše to druhé.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
