Švehla: Spekulanti všech zemí … už se spojují

Jako investor si akcie koupíte, čímž vám vznikne nárok na odpovídající část zisku a také na poměrnou část rozhodovacích pravomocí. Tento princip byl poprvé uplatněn už počátkem 17. století, když se holandští kupci složili a založili společnost na dopravu koření z oblasti Indického oceánu. Společné podnikání se pak čile rozvíjelo a z akcií se stala obchodovatelná komodita. Dnes tedy pozorujeme obchodování na burzách po celém světě, kde denně mění majitele miliony akcií a obraty dosahují miliardových úrovní.

Akcie je ve své podstatě cenný papír, jehož majitel má nárok na dividendu (podíl na zisku společnosti) a má právo hlasovat na valné hromadě společnosti o zásadních otázkách – například i o tom, zda se dividenda bude vyplácet a jak bude velká. Vliv jednotlivého akcionáře na tato klíčová rozhodnutí je tím větší, čím víc akcií vlastní. Jisté kouzlo pak spočívá v tom, že i s relativně malým podílem může být jednotlivý akcionář největší a tedy nejvlivnější – pokud jsou ostatní akcie roztroušeny po malých částech mezi větší počet drobnějších akcionářů, může k ovládání společnosti postačit třeba jen deset procent jejích akcií.

Když se akciová společnost zakládá, jsou vydány (emitovány) akcie s konkrétní nominální hodnotou. Na akciovém trhu však tyto akcie svou hodnotu mění – kupují se a prodávají a do jejich ceny se promítá situace akciové společnosti, její vyhlídky a šance na výplatu dividendy. Tak můžeme například na Pražské burze vidět akcie energetické společnosti ČEZ, jejichž nominální hodnota je 100 korun, koupit ji však můžete za cca 550 korun, přičemž loňská dividenda byla 34 korun. Prakticky to znamená, že si uložíte 550 korun (koupíte si 1 akcii ČEZ), kterou za rok můžete prodat a ještě dostanete 34 korun navíc … pokud si akcie ČEZ udrží stávající cenu a pokud se společnost rozhodne vyplatit dividendu alespoň ve stejné výši jako loni, pak zhodnotíte svůj „vklad“ zhruba o šest procent. V porovnání s vkladem u banky je to zajímavé, že?

… když se ovšem naplní všechna ta „pokud“.

Uvažování investorů o koupi či prodeji akcií je spekulace, která konkrétně u akcií ČEZu může vypadat asi takto: hlavním akcionářem ČEZu je stát se zhruba sedmdesáti procenty akcií. Stát má jistě zájem vyplatit dividendy, neboť představují kolem dvaceti miliard korun příjmů do státního rozpočtu a vláda s touto částkou již počítá. Acie ČEZu byly před dvaceti lety za necelou stovku, před deseti lety za tisícovku a celý loňský rok se pohybovaly kolem 500 korun. Ceny elektřiny aktuálně rostou a sotva co jiného by mohlo ČEZu ublížit.

Tyto a další informace o akciích – pokud jsou nabízeny na oficiálním trhu, tedy na burze – jsou dostupné a příslušné zákony dbají na to, aby byly včasné, pravdivé a úplné, aby interní informace nikdo nezneužíval a aby se vyloučily náhlé propady cen – burza umí v takových případech obchodování pozastavit do uklidnění situace.

Akcie jsou oblíbeným cílem investičních fondů. Jsou to vlastně akciové společnosti na nákup akcií a vztahují se na ně rovněž přísné předpisy. Tady už probíhají daleko sofistikovanější spekulace, neboť do fondů nakupují akcie profesionálové, kteří mají jediný cíl – nakupováním a prodáváním akcií dosáhnout zisk.

První spekulací, kterou se zabývají, je spekulace na růst cen akcií. Nakupují levně nadějné akcie, a když jejich cena vzroste, opět je prodají. Spekulovat se ovšem dá i na pokles cen akcií, přičemž celá operace vypadá asi takto: očekáváte, že určitá akcie zlevní. Takovou akcii si půjčíte od libovolných majitelů a co nejrychleji ji prodáte. Majitelům musíte dát do zástavy aktuální cenu. Počkáte, až cena těchto akcií klesne, pak je levně nakoupíte a vrátíte zpět původním majitelům. Od nich dostanete zpátky svou zástavu ve výši původní ceny. Rozdíl je váš zisk.

Tato strategie je celkem běžná a na finančních trzích najdete řadu akcionářů, kteří akcie na zapůjčení nabízejí. Děje se tak samozřejmě za poplatek a celkem bez rizika, protože původní majitel dostane záruku v plné výši. Tyto tzv. „short sales“ patří dnes neodmyslitelně do repertoáru všech finančních trhů a investiční akciové fondy na nich dobře vydělávají.

Určitou novinkou posledních let je drobné investování, které nabízí a organizuje celá řada obchodníků (brokerů). Služba, poskytovaná většinou zdarma, spočívá v tom, že si můžete (obvykle po internetu) koupit drobné množství akcií a libovolně s nimi spekulovat. Někdy vyděláte, jindy proděláte, ale většinou to nejsou závratné částky. Toto „hravé“ investování je čím dál oblíbenější, neboť o ztrátách se moc nemluví a výdělky mají naopak bohatou publicitu.

Novým jevem, který se zrodil na akciovém trhu v USA, je vzpoura drobných internetových investorů, ke které došlo v loňském roce a je rozhodně poučná: na sociální síti Reddit vznikla diskusní skupina WallStreetBets, čítající několik set tisíc účastníků, většinou právě drobných internetových investorů. Ve změti jejich názorů (upřímně řečeno dost bizarních a neuspořádaných) převládl dojem, že celý finanční trh je spolčením velkých proti drobným, a že drobní by se měli bránit. Někdo – údajně jistý Keith Gill – vnukl těmto lidem myšlenku, že lze „vytrestat“ velké investiční fondy koordinovaným nákupem určitých akcií, konkrétně takových, kde fondy očekávají pokles ceny a spekulují tímto směrem, tedy akcie si půjčují a prodávají. Našla se jedna vhodná společnost a drobní investoři skutečně s částkami kolem 10–50 dolarů začali tyto akcie kupovat. Pokles cen se zastavil a pak raketově vystřelil vzhůru. Drobní investoři ze skupiny WallStreetBets měli jednoduchou taktiku: kupujte a za žádných okolností neprodávejte. Tento příkaz plnili a levně nakoupené akcie stále posilovaly. Byla to výborná taktika, protože drobní investoři při ní zbohatli a bohaté investiční fondy čelily naopak obrovským problémům: akcie, které si spekulativně zapůjčily, byly stále dražší a fondy tedy musely navyšovat záruky, které za ně složily. Celý problém už měl rozsah miliard dolarů, takže některé fondy tento boj vzdaly, a namísto dalšího navyšování záruk akcie z trhu za vysokou cenu koupily a vrátily původním majitelům. Tím ovšem růst ceny ještě podpořily! Jejich ztráty se počítají v miliardách dolarů. Drobným investorům se tedy podařilo vytrestat velké hráče a mnozí z nich – pokud své akcie včas prodají – mohou vydělat miliony. Už teď někteří z nich na internetu hrdě vystavují výpisy ze svých účtů, kde ze stovek a tisíců jsou náhle miliony dolarů. Je velmi pravděpodobné, že někdo brzy něco podobného zkusí zopakovat a je prakticky jisté, že při tom narazí na systémová opatření, která s tím už budou počítat.

Podstatnější je jiná věc: vstup drobných investorů na akciové trhy je pozitivní, protože učí veřejnost ekonomickému myšlení a rozumnému vážení rizika. Finanční trhy nejsou ničím jiným než trhy s rizikem, které se tu oceňuje, nakupuje a prodává. Čím víc je účastníků, tím je trh preciznější a stabilnější, a to je v zásadě dobře.

Peníze v ekonomice hrají důležitou roli alokátora (umisťovatele) zdrojů. Peníze se obecně stahují tam, kde mají naději na co největší zhodnocení. Tento pohyb zdrojů zprostředkují banky a ty samozřejmě hledí na co nejmenší riziko a umisťují tedy peníze svých klientů tam, kde je největší šance na jejich navrácení … byť s menším ziskem, protože čím menší riziko, tím menší i jeho cena. Peníze, které kolují na finančních trzích prostřednictvím akcií, obligací a dalších instrumentů, do jisté míry „obtékají“ obezřetný bankovní sektor, nabízejí vyšší zhodnocení, ale hrozí také vyšším rizikem.

S nízkým rizikem lze však investovat pouze do osvědčených míst a tedy reprodukovat to, co už funguje. Tam je ale pokrok minimální. Ten je skrytý v nových, ne tak probádaných vodách a je samozřejmě spojený s větším rizikem. Proto je velmi důležité umět rizika správně odhadnout, mít odvahu, být smířen i s určitými ztrátami, které na cestě vpřed nutně přicházejí, neztrácet víru a nervy, a nevsázet vše na jedinou kartu. Čím víc lidí se to naučí, tím větší je šance na dobré fungování finančních trhů a na rychlý nástup do nejslibnějších ekonomických aktivit.

Pořád platí jedna zásada: když firma funguje, můžete její fungování zlepšovat, zvyšovat prodeje, snižovat náklady, a tak se stále držet nad hladinou. Občas ale musí přijít místo schopných manažerů osvícený „lídr“ a dát celé firmě nový směr. Kdyby osvícení lídři nebyli, vyráběli bychom stále ještě žebřiňáky, petrolejové lampy a posílali si poštovní psaní, která by nám nosili pošťáci ve velkých brašnách. Možná by ty brašny byly lehčí, pošťáci by jezdili na koních a žebřiňáky by byly levnější než před sto lety. To by ale byl dost divný pokrok, že?

Takže spekulanti všech zemí – spojujte se a učte se!

Foto: Pixabay

Zdroj: Martin Švehla