Francouzsko-německý projekt stíhačky šesté generace FCAS, který měl být vlajkovou lodí evropské obranné spolupráce, je ohrožen. Německý kancléř Friedrich Merz poprvé veřejně připustil, že Berlín může hledat jiné partnery, pokud se nepodaří vyřešit zásadní neshody s Paříží. Jde o víc než politickou roztržku – jde o fundamentálně odlišné představy o budoucnosti vzdušného boje.
Když se neshodnou ani na základech
„Tohle není politická hádka. Máme skutečný problém v požadavcích. A pokud ho nevyřešíme, nemůžeme projekt udržet,“ řekl Merz v podcastu Machtwechsel. Slova německého kancléře jsou zatím nejjasnějším signálem, že Berlín je připraven od projektu odstoupit.
V čem je jádro sporu? Francie potřebuje letoun schopný nést jaderné zbraně a startovat z letadlových lodí – schopnosti, které Německo aktuálně vůbec nevyžaduje. „Francouzi potřebují jaderně způsobilý a palubní letoun. Bundeswehr to teď nepotřebuje,“ vysvětlil Merz. Paříž přitom trvá na jedné verzi letounu podle vlastních specifikací. „Ale to není to, co my potřebujeme,“ dodal kancléř.
Merz sice zmínil otázku, jak bude vypadat vzdušný boj za dvě dekády, ale Německo rozhodně nepochybuje o budoucnosti pilotovaných stíhaček. Berlín aktivně investuje do FCAS i do amerických F-35. Diskuze se vedou o průmyslové spolupráci a rozdělení práce mezi partnery, ne o tom, zda vůbec potřebuje piloty v kokpitech. Budoucnost je spíš v kombinaci – pilotované stroje budou řídit roje dronů.
Projekt za sto miliard v patové situaci
FCAS měl být „systémem systémů“ – komplexní sítí propojující obtížně zjistitelný letoun, drony a digitální bojové technologie. Projekt iniciovali v roce 2017 Emmanuel Macron s Angelou Merkelovou s cílem nahradit kolem roku 2040 německé Eurofightery a francouzské Rafale. Odhadovaná hodnota? Sto miliard eur.
Jenže projekt už roky paralyzují průmyslové spory mezi francouzským Dassault Aviation a Airbusem. Jde o vedení projektu, rozdělení práce a především práva k duševnímu vlastnictví. Fáze 1B má skončit v dubnu 2026, ale přechod do další etapy je zablokován. Podle některých zdrojů je spolupráce s Airbusem „velmi, velmi obtížná“ a projekt postrádá jasné vedení.
Španělsko, nebo někdo jiný?
Merz naznačil, že Německo má alternativy. „V Evropě jsou i další země, rozhodně Španělsko, ale i další státy, které mají zájem s námi o projektu mluvit,“ řekl. Zároveň ale zdůraznil, že nevidí politický rozkol s Paříží.
Může vůbec vzniknout společný bojový letoun, když se partneři neshodnou ani na základních parametrech? Někteří experti připouštějí, že z FCAS mohou vzejít společné systémy – třeba drony nebo datové sítě – ale samotná stíhačka může skončit jako dvě odlišné verze. Nebo vůbec.
Pro kontext: Česká republika už svou volbu udělala a vsadila na americké F-35, čímž uzavřela úvahy o účasti na evropském vývoji. Možná prozíravě.
Evropská autonomie na papíře
Projekt FCAS měl symbolizovat evropskou strategickou autonomii a schopnost vyvinout špičkovou vojenskou technologii bez závislosti na USA. Dnes spíš ukazuje, jak těžké je sladit národní zájmy, průmyslové ambice a vojenské potřeby i mezi nejbližšími spojenci.
Merz dal Francii jasně najevo: buď najdeme kompromis, nebo půjdeme každý svou cestou. V Evropě, kde každý stát má jiné priority a každá zbrojovka jiné ambice, může být hledání společné cesty těžší než samotný vývoj stíhačky šesté generace. Pokud se Francie s Německem nedokážou dohodnout na jednom letadle, jak chtějí společně bránit celou Evropu?
Zdroj info: Politico.eu
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
