Česká republika, Rakousko a Slovensko se spojily v neformální alianci, aby společně tlačily na Evropskou unii v otázce vysokých cen elektřiny. Premiéři tří středoevropských zemí přijali společnou deklaraci a připravují „dělostřeleckou palbu směrem k Evropské komisi“.
Když se sousedé shodnou
Slavkovský formát – jak se této iniciativě neformálně říká – není žádnou novou strukturou. Jde o pragmatickou spolupráci tří zemí, které spojuje geografická blízkost i podobné problémy s cenami energií. Všechny tři vlády už přijaly vlastní opatření: Česko hradí poplatky na podporu obnovitelných zdrojů ze státního rozpočtu, Rakousko zavedlo cenovou brzdu pro domácnosti. Slovensko čelí naopak růstu cen – od ledna 2026 stouply průměrné koncové ceny elektřiny pro domácnosti meziročně o 2,78 procenta.
Přesto se premiéři shodli na jednom: společný evropský trh s elektřinou selhal. Systém obchodování s emisními povolenkami je podle nich předmětem spekulací, které „likvidují průmysl“. Unijní klimatické cíle označili za „nesmyslně ambiciózní“. Slavkovská trojka chce otevřít debatu, kterou Brusel dlouhodobě odkládá.
Není to přitom jen rétorika. Všechny tři země mají průmyslovou základnu, která je citlivá na ceny energií. Zatímco Německo nebo Francie mohou díky své ekonomické síle tlumit dopady dražší elektřiny, menší středoevropské ekonomiky to mají těžší. Jejich firmy konkurují na globálních trzích, kde každé procento navíc na energiích znamená ztrátu konkurenceschopnosti.
Co z toho plyne pro spotřebitele?
V Česku se očekává v roce 2026 snížení celkové ceny elektřiny pro konečné spotřebitele – hlavně díky zrušení poplatku na podporu obnovitelných zdrojů. Silová složka ceny by měla zůstat stabilní nebo mírně klesnout. Rakousko se mění z čistého dovozce na exportéra elektřiny díky masivnímu rozvoji obnovitelných zdrojů, což by mělo tlačit velkoobchodní ceny dolů. Slovensko je na tom hůř – domácnosti tam čeká další zdražení.
Přinejmenším na národní úrovni tedy vlády něco dělají. Otázka je, zda dokážou prosadit změny i v Bruselu. Odborníci jsou skeptičtí. Zdůrazňují, že pouhé politické deklarace nestačí – potřeba jsou hlubší reformy evropského trhu s elektřinou a lepší propojení energetických sítí mezi státy.
Problém je totiž komplexnější, než se může zdát. Evropský trh s elektřinou funguje na principu marginálního oceňování – cenu určuje nejdražší zdroj potřebný k pokrytí poptávky. Když je to plyn, všichni platí podle plynové ceny, i když většina elektřiny pochází z levnějších zdrojů. Tento systém měl původně motivovat k efektivitě, ale v době energetické krize ukázal své slabiny.
Dělostřelecká palba, nebo slepé náboje?
Společné stanovisko pro Evropskou komisi má být předloženo na nadcházejícím summitu EU. Cílem je přimět Brusel k akci. Jenže Evropská unie má vlastní priority – dekarbonizaci, energetickou nezávislost, Green Deal. Změnit pravidla hry nebude snadné, zvlášť když jiné členské státy mohou mít jiné zájmy.
Skandinávské země například profitují z levné vodní energie a nemají důvod tlačit na reformu. Německo zase investovalo miliardy do obnovitelných zdrojů a nechce riskovat destabilizaci trhu. Francie spoléhá na jadernou energetiku a má vlastní představu o budoucnosti evropské energetiky.
Slavkovský formát sází na to, že společný hlas tří zemí bude slyšet lépe než osamocené hlasy jednotlivých vlád. Možná ano. Možná ne. Co je ale jisté: bez skutečné reformy evropského energetického trhu zůstanou ceny elektřiny závislé na volatilitě trhů, geopolitice a spekulacích.
Zatímco premiéři chystají „dělostřeleckou palbu“, spotřebitelé čekají, jestli z toho bude skutečná změna, nebo jen další kolo politických slibů. A Brusel? Ten zatím mlčí. Což může znamenat buď to, že připravuje odpověď, nebo že doufá, že se to nějak vyřeší samo.
Zdroj info: ČTK
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
