Světová diplomacie v Brazílii volá po „konci éry fosilních paliv“, zatímco v Aténách se lesknou podpisy pod dohodou o nové těžbě plynu. Řecko po čtyřiceti letech znovu otevírá své vody průzkumu ložisek ve Středozemním moři – po boku amerického obra ExxonMobil. Symbolika? Dokonalá. Rozpory mezi klimatickou vizí OSN a energetickou realitou Evropy nikdy nebyly viditelnější.
Dva světy, jeden oceán
Na jedné straně stojí generální tajemník OSN António Guterres, který z tribuny COP30 v brazilském Belému znovu burcuje: svět musí okamžitě zastavit rozšiřování těžby uhlí, ropy i plynu. Na straně druhé – premiér Kyriakos Mitsotakis oznamuje „historické rozhodnutí“ zahájit průzkum ložisek zemního plynu v Jónském moři. Na scéně nechybí ani američtí představitelé, kteří otevřeně mluví o „energetické hojnosti“ a odmítají koncept energetické transformace.
V praxi to znamená, že konsorcium vedené ExxonMobil, v němž má americký podnik 60% podíl, začne spolu s řeckými partnery Energean (30%) a Helleniq Energy (10%) mapovat oblast nazývanou Blok 2, severozápadně od Korfu. První průzkumné vrty mají přijít na přelomu let 2026 a 2027.
Plynová diplomacie pod hladinou
Středomoří se mezitím proměnilo ve vysokonapěťové pásmo energetické geopolitiky. Egypt, Izrael, Kypr, Turecko i Alžírsko se předhánějí, kdo nabídne Evropě víc plynu. Po objevu rozsáhlých ložisek ve východní části moře se zde formuje jakási „plynová liga“, která má nahradit ruské zdroje. Evropská unie už v roce 2022 podepsala memorandum s Izraelem a Egyptem o zvýšení exportů zemního plynu do Evropy.
Řecko chce teď hrát roli strategické vstupní brány – jeho terminál Revithoussa už zkapalněný plyn posílá novým „vertikálním koridorem“ až na Ukrajinu. Z pohledu Atén tak nejde jen o energetiku, ale i o geopolitický status.
Ekologie v koutě, průmysl v ofenzivě
Ekologové ovšem varují, že seizmické průzkumy ohrožují mořský život a že nové vrty jsou v přímém rozporu s klimatickými závazky. „Žádná transformace, jen další zdroje energie,“ glosoval s nadsázkou americký ministr vnitra Doug Burgum – s ironickou přesností shrnul podstatu současného dilematu.
Z ekonomického pohledu je přinejmenším zřejmé, že řecký projekt vychází vstříc rostoucí evropské poptávce po plynu. A zatímco OSN varuje před „energetickou sebevraždou“, evropské vlády si tiše připomínají zimu 2022 a nejistotu po odstřižení ruských trubek. Jinými slovy – morální apel naráží na fyzikální realitu spotřeby.
Co z toho plyne?
Pro Českou republiku má řecké dobrodružství nepřímý, ale nezanedbatelný význam. Každý nový zdroj plynu mimo Rusko posiluje středoevropskou energetickou bezpečnost. Otázkou zůstává, jak dlouho dokáže Evropa hrát tuto dvojí hru – na jedné straně přísné emisní cíle, na druhé honbu za „přijatelným“ plynem. Možná se ukazuje, že přechod k bezuhlíkové éře nebude skok, ale spíš pomalé cupitání. A Řecko, které se nyní po desetiletích vrhá do moře plného plynu, je jen první kapkou v této nové, ne zcela čisté vlně.
Zdroj info: politico.eu, europa.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
