Mikhail Chodorkovskij, kdysi nejbohatší muž Ruska a dnes jeden z jeho nejhlasitějších exilových kritiků, má pro Evropu jednoduché poselství: zapomeňte na návrat k běžnému pořádku. Tvrdí, že svět už vstoupil do druhé studené války a že potrvá nejméně deset let, bez ohledu na to, jak dopadne konflikt na Ukrajině.
Přinejmenším podle jeho slov nás čeká období dlouhodobé konfrontace, v níž jedinou skutečnou pojistkou proti ruské agresi zůstane přesvědčivá vojenská síla Západu.
Nová studená válka – a tentokrát bez iluzí
Chodorkovskij varuje, že Rusko se nehodlá vrátit k partnerství s Evropou, protože jeho režim přežívá jen díky vykreslování Západu jako nepřítele. Podle něj se Vladimir Putin řídí stejným instinktem jako sovětští vůdci – udržet kontrolu doma prostřednictvím konfliktu navenek.
„Válku lze zastavit jen důslednou hrozbou,“ vzkázal Evropě. Sankce na ruskou ekonomiku označil za „tlak, ale nikoli dramatický“, a útoky ukrajinských dronů na ropnou infrastrukturu za spíše symbolické. Typické zařízení v sibiřském průmyslu má podle něj takovou rozlohu, že zásah je spíš „šlápnutím na nohu“ než ranou, která by ochromila celý systém. Jinými slovy — Rusko je otřesené, ale zdaleka ne na kolenou.
Evropa v přezbrojení
Oproti loňsku je evropská nálada viditelně jiná. Brusel, Paříž i Praha mluví otevřeně o „strategické autonomii“ a EU připravuje největší obranný plán od konce studené války. Diskuse, zda se kontinent nachází „na prahu druhé studené války“, se už přesunula z akademických debat do úředních dokumentů.
Česká republika mezitím zvyšuje výdaje na obranu a oficiálně označuje Rusko za hlavní bezpečnostní hrozbu. A není sama – po celé Evropě se obnovují vojenské kapacity a roste podpora členství v NATO. Reakce na ruskou agresi už není jen otázkou solidarity s Ukrajinou, ale sebeobrany.
Slábnoucí hegemonie a nová rovnováha
Současné napětí se přitom už dávno netýká jen Ruska. Svět se přeskupil do multipolární struktury, v níž hlavní roli hrají Spojené státy, Čína a právě Rusko. To, co začalo válkou na Ukrajině, se nyní proměnilo v širší soupeření o podobu globálního řádu.
Evropa se stává středem nového soupeření – nejen vojenského, ale i technologického a energetického. Vzniká pluralitní svět, kde západní hegemonie ustupuje a kde je „rovnováha sil“ spíše klouzavým pískem než pevnou půdou.
Naděje, která se nevrací rychle
Chodorkovskij, sám pronásledovaný novým obviněním z vedení „teroristické organizace“, připomněl, že okno pro pád Putinovy moci se už zavřelo. Podle něj mohl být režim otřesen pouze v prvních dvou letech invaze – a to se nestalo.
„Máme tradici, že naši diktátoři odcházejí mezi sedmdesátkou a osmdesátkou,“ dodal s typicky suchým humorem. Putin nedávno oslavil třiasedmdesáté narozeniny.
Chodorkovskij sám věří, že se jednou vrátí do postputinovského Ruska, i když, jak říká, „naše generace den návratu k normalitě už nezažije“. Přesto zůstává optimistou: v průmyslu, odkud pochází, jsou dlouhé procesy normou. A možná právě to je klíč: pochopit, že i geopolitická změna je maraton, ne sprint. Co z toho plyne? Že Evropa by si měla zvyknout nejen na mrazivý vítr nové éry, ale i na myšlenku, že tentokrát může trvat déle.
Zdroj info: POLITICO.eu, europa.eu, vlada.gov.cz
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
