Angela Merkelová v říjnu 2025 znovu otevřela jizvu evropské diplomacie, když v rozhovoru pro maďarské médium Partizán naznačila, že pobaltské státy a Polsko zablokovaly její návrh na dialog s Ruskem v roce 2021, což podle ní přispělo k eskalaci války na Ukrajině. Reakce z těchto zemí byla bouřlivá – od obvinění ze šíření ruské propagandy po označení Merkelové za zakladatelku Putinova režimu. Tato debata nejen odhaluje trhliny v EU, ale i české dilema, jak se vyvarovat závislosti na chybách minulosti.
Historický kontext: Od dialogu k rozporům
Po skončení studené války v 90. letech, usilovaly EU a Rusko o partnerství, podpořené dohodou o partnerství a spolupráci z roku 1997. Ekonomická provázanost rostla, zejména v energetice: Rusko dodávalo do EU až 45 procent plynu před rokem 2021. Německo pod vedením Merkelové prosazovalo politiku „Wandel durch Handel“ – změna prostřednictvím obchodu –, která měla Rusko umírnit hospodářskými vazbami. Ale Rusko to vidělo jinak: rozšiřování NATO a EU na východ bralo jako narušení své sféry vlivu, tzv. „blízkého zahraničí“.
Anexe Krymu v roce 2014 a válka na Donbasu byly prvním varováním. EU reagovala sankcemi, ale jednotná nebyla. Německo a Francie volily dialog, zatímco východní státy – včetně Polska a Pobaltí – prosazovali tvrdý postoj. Minské dohody z let 2014 a 2015, které měly zajistit příměří na východě Ukrajiny, se ukázaly jako dočasné zmrazení konfliktu, ne skutečné řešení. Merkelová je bránila jako způsob jak získat čas pro Ukrajinu, ale kritici je považují za naivní ústupky. A pak přišel Nord Stream 2: plynovod pod Baltským mořem, dokončený v září 2021, který měl zdvojnásobit dodávky ruského plynu přímo do Německa. Projekt, symbolizující německou „Energiewende“ – přechod k obnovitelným zdrojům po odstavení jaderné energetiky –, vyvolal bouři v Polsku a Pobaltí, které ho vnímaly jako hrozbu pro svou bezpečnost. Nikdy nebyl spuštěn a sabotáže v září 2022 ho definitivně pohřbily.
Ostré reakce: Kdo je tu viník?
V říjnu 2025, tři roky po ruské invazi, Merkelová v rozhovoru pro Partizán uvedla, že v červnu 2021 spolu s francouzským prezidentem Macronem navrhovaly nový formát přímých jednání EU s Ruskem, ale pobaltské státy a Polsko to zablokovaly. Podle ní to otevřelo dveře eskalaci. Reakce byla explozivní. Bývalý polský premiér Mateusz Morawiecki ji označil za „jednoho z nejškodlivějších německých politiků v Evropě“. Polská ministryně pro rozvoj Katarzyna Pełczyńska-Nałęcz to vidí jako „podněcování ruské propagandy“. V Estonsku předseda zahraničního výboru Marko Mihkelson mluví o „novém a bohužel velmi nízkém dně“, zatímco ministr zahraničí Margus Tsahkna zdůrazňuje, že za agresi odpovídá jen Rusko. Dokonce polský ministr obrany Mariusz Błaszczak ji nazval „zakladatelkou Putinova režimu“.
Tyto výroky nejsou jen osobní útoky. Jsou to ozvěny hlubokých traumat: Polsko a Pobaltí, s historií sovětské okupace, vidí v politice Merkelové opakování minulých chyb. Naopak Merkelová a její zastánci argumentují, že dialog byl realistickou cestou k míru, zkomplikovanou pandemií covidu-19. Analytici poukazují na rozpory v EU: zablokování rozhovorů mohlo být chybou, ale viníkem je ruská imperialistická politika.
Energetická realita a dopady na nás
Energetika je jádrem sporu. Před invazí závisela EU na Rusku dovozem 45 procent plynu; do roku 2024 kreslo toto číslo na 18–19 procent. Přesto v roce 2024 vzrostl dovoz ruského plynu o 18 procent oproti 2023, zejména do Itálie, Česka a Francie – Rusko je druhým dodavatelem LNG (13 procent v Q2 2025, po USA s 58 procenty). EU plánuje zákaz ruských fosilních paliv do 2027, včetně LNG od ledna téhož roku. Dovoz ropy klesl z 27 procent v roce 2021 na 3 procenta v minulém roce, dovoz uhlí je zastaven od roku 2022. Výjimky pro Maďarsko a Slovensko přes ropovod Družba přetrvávají.
Pro Česko to znamená velkou výzvu. Německo, náš hlavní partner, roste v roce 2025 jen o 0,2 procenta HDP (ČSÚ data), což brzdí náš export – třetina jde hlavně na auta. Naše energetika byla závislá na německém trhu; nyní se diverzifikujeme směrem k LNG a Norsku, ale ceny elektřiny zůstávají navázané. My v Česku víme, jak rychle se vše může změnit: před invazí jsme platili méně, dnes hledáme soběstačnost v jádru a obnovitelných zdrojích.
Lekce pro budoucnost
Debaty o Merkelové nejsou jen o minulosti – jsou výzvou pro jednotnou EU. Pokud překonáme rozpory, můžeme do roku 2027 odstranit závislost na Rusku a posílit bezpečnost. Pro Česko to znamená investice do technologií a diverzifikace, aby nás zpomalení Německa netáhlo dolů.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Josef Neštický
Zdroj info: Politico.eu, Eurostat, Bloomberg
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
