Tarify jako nástroj nátlaku i diplomacie se ocitají pod drobnohledem soudců. Výsledek sporu může přepsat hranice americké zahraniční politiky – nejen pro dnešek, ale i pro každého budoucího prezidenta.
Když cla mluví místo diplomatů
Pro Donalda Trumpa nejsou cla jen ekonomickým opatřením; jsou to, řečeno jeho vlastními slovy, „páky moci“. Během posledních měsíců je používal k vyjednávání mírových dohod, k tlaku na Čínu i k demonstraci síly vůči Kanadě – dokonce kvůli jednomu televiznímu spotu, který ho popudil. Oproti loňsku se však situace změnila: Nejvyšší soud Spojených států naznačuje, že by prezident mohl o tuto svou oblíbenou diplomatickou zbraň přijít.
Spor, který se rozhořel začátkem listopadu, se týká výkladu zákona z roku 1977 – International Emergency Economic Powers Act (IEEPA). Ten byl původně navržen pro mimořádné situace, například při hrozbě terorismu nebo ohrožení národní bezpečnosti. Trump jej ale rozšířil do zcela nové dimenze: na základě „ekonomických mimořádných okolností“ uvalil cla téměř na všechny obchodní partnery USA bez konzultace s Kongresem.
Soudní zrcadlo prezidentské moci
Nejvyšší soud nyní zkoumá, zda tím prezident nepřekročil zákon. Několik soudců včetně Neila Gorsucha naznačilo skepsi: může vůbec Kongres předat prezidentovi tak rozsáhlou pravomoc? „Co by bránilo Kongresu vzdát se úplně kontroly nad zahraničním obchodem – nebo rovnou práva vyhlásit válku?“ položil Gorsuch řečnickou otázku.
Pod povrchem debat o paragrafu z roku 1977 se ale hraje o víc než právní formulace. Jde o to, kdo v americkém systému rozhoduje o tom, jak země komunikuje se světem – zda volený Kongres, nebo prezident jednající „na vlastní pěst“. Na pozadí přitom běží tři klíčové linie současné americké politiky: stupňující se obchodní válka s Čínou, pokusy o diplomatické urovnání s Ruskem a ekonomické dohody na Blízkém východě.
Cla jako šachová figura, nebo obušek?
Trump postavil svou druhou administrativu na představě silného, akceschopného prezidenta. Cla do výše 145 % na čínské zboží měla být bičem i signálem – stejně jako připravovaný nový tarifní balíček, který měl vstoupit v platnost 1. listopadu 2025. Jenže soudci nyní naznačují, že bič může být nezákonný.
Pokud Nejvyšší soud omezí prezidentovu pravomoc používat IEEPA, změní se rovnováha moci ve Washingtonu. V praktické rovině by to znamenalo, že budoucí cla by musela projít delším procesem – včetně zdlouhavých vyšetřování a konzultací s Kongresem. Přinejmenším tím skončí éra, kdy mohl prezident „ekonomicky pohrozit“ prakticky komukoli a kdykoli.
Co z toho plyne?
Trump už označil spor za „jeden z nejdůležitějších v historii země“ a varoval, že rozhodnutí proti němu by bylo „katastrofou“. Ironií osudu ale může právě tento případ posílit princip, na kterém Amerika stojí – dělbu moci.
Ať už soud rozhodne jakkoli, jedno je jisté: cla se stala víc než ekonomickým nástrojem. Stala se symbolem toho, kde dnes leží hranice prezidentské moci. Možná tedy nebude Trump tím, kdo o ně přijde – ale právě on určí, jak daleko se příště jiní odváží zajít.
Zdroj info: Politico
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
