Elbridge Colby, náměstek ministra obrany pro politiku Spojených států, přišel minulý týden na bruselské setkání ministrů obrany NATO s návrhem, který zní jako softwarový upgrade: „NATO 3.0″. Nejde ale o technickou záležitost. Jde o zásadní přenastavení toho, jak bude fungovat nejsilnější vojenská aliance světa – a kdo za ni zaplatí.
Partnerství místo závislosti
Colbyho projev byl pozoruhodný absencí výtek a hrozeb. O Grónsku ani slovo. Místo toho přišel s nabídkou, která zněla téměř smířlivě: Amerika zůstane v NATO, bude poskytovat jaderný deštník a klíčové schopnosti, které Evropa nemá. Ale – a tady je podstata – chce „partnerství, ne závislost“.
Co to znamená v praxi? Zatímco Washington přesouvá pozornost k obraně vlastního území a k Tichému oceánu, Evropa musí převzít hlavní odpovědnost za konvenční obranu kontinentu. Pokud přijde konflikt, americké tanky možná dorazí, ale až jako posila, ne jako hlavní síla.
Generální tajemník NATO Mark Rutte Colbyho projev nadšeně ocenil jako „vynikající“ a samotného náměstka označil za „předního myslitele“ role USA v alianci. Norský ministr obrany Tore Sandvik dodal: „NATO 3.0 je dobrý způsob, jak vysvětlit jeho myšlenku, se kterou naprosto souhlasíme.“
Od expedic zpět k základům
Koncept NATO 3.0 není úplně nový – diskutuje se o něm mezi strategickými analytiky už delší dobu. Představuje odklon od expedičních misí v Afghánistánu nebo Libyi a návrat k původnímu účelu aliance: kolektivní obrane vlastního území. Ruská agrese na Ukrajině tento posun jen urychlila.
Přinejmenším na papíře to zní rozumně. Evropa má dnes v NATO přibližně 100 000 amerických vojáků, ale vlastní obranné výdaje dlouhodobě zaostávaly. Teprve válka na Ukrajině přiměla většinu členských států k tomu, aby dosáhly dvouprocentního závazku vůči HDP – Česká republika je mezi nimi.
Colbyho slova o „obraně amerického domova a zájmů na západní polokouli“ nejsou jen rétorika. Jsou odrazem strategické reality: Čína roste, Pacifik volá, a Trump má jiné priority než hlídání pobaltských hranic.
Klid po bouři – nebo před ní?
Diplomaté v Bruselu Colbyho vystoupení vnímali s úlevou. „Relativně pozitivní a umírněné,“ řekl jeden z nich. Jiný to popsal jako „klid po bouři“.
Dokáže Evropa skutečně převzít odpovědnost za vlastní obranu? A pokud ano, jak rychle? Zatímco Rutte mluví o „silnějším NATO, než jsme viděli od konce studené války“, realita je složitější. Evropské armády trpí nedostatkem munice, logistiky i politické vůle k jednotnému velení.
NATO 3.0 může být začátkem nové éry evropské sebedůvěry. Anebo – a to je možná nejpravděpodobnější – něčím mezi tím: postupným přesunem břemene, které bude bolet, ale možná nás posílí. Záleží na tom, jestli Evropa pochopí, že partnerství vyžaduje nejen souhlas, ale i skutky.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
