Vladimir Putin a Si Ťin-pching se 4. února 2026 sešli u videokonference, aby si připomněli výročí, které by jiné státy možná ani neslavily. Letos v červenci uplyne přesně 25 let od podpisu Dohody o dobrých sousedských vztazích, přátelství a spolupráci mezi Ruskem a Čínou.
Putin nazval Si svým „drahým přítelem“ a čínský prezident slíbil, že strategické partnerství bude neustále prohlubovat. Za těmito diplomatickými frázemi se ovšem skrývá mnohem pragmatičtější realita – spojenectví dvou mocností, které spojuje především odpor vůči Západu a touha po multipolárním světovém řádu.
Stabilizující faktor, nebo destabilizující síla?
„Uprostřed rostoucích turbulentních časů zůstává zahraničnopolitický svazek mezi Moskvou a Pekingem důležitým stabilizujícím faktorem,“ prohlásil Putin v přímém přenosu ruské státní televize. Stabilizujícím pro koho? Pro Rusko a Čínu rozhodně ano. Pro zbytek světa je to diskutabilní.
Obě země se zavázaly k úzké koordinaci v OSN, v BRICS, v Šanghajské organizaci pro spolupráci – zkrátka všude, kde můžou společně vyvažovat vliv západních demokracií. A daří se jim to. Bilaterální obchod mezi oběma zeměmi dosáhl v roce 2023 rekordních 240 miliard dolarů.
Partnerství na papíře, závislost v praxi
Z ekonomického hlediska však nejde o vztah rovných. Zatímco Čína je druhou největší ekonomikou světa s globálními ambicemi, Rusko se po zahájení války na Ukrajině stalo mezinárodně izolovaným hráčem, jehož ekonomika je stále více závislá na čínském trhu. Moskva potřebuje Peking mnohem víc, než Peking potřebuje Moskvu.
Čína má v tomto partnerství výraznou převahu. Rusko dodává suroviny, energetické zdroje a vojenské technologie, Čína poskytuje kapitál, technologie a přístup na trhy. Je to klasická asymetrie, která se časem může prohloubit. Putin sice mluví o „ukázkovém charakteru“ spolupráce, ale realita je prozaičtější – Rusko se stává juniorním partnerem v alianci, kterou samo pomáhá budovat.
Nová etapa, nebo jen nová rétorika?
Čínský ministr zahraničí nedávno prohlásil, že vztahy mezi oběma zeměmi vstupují do „nové fáze vývoje“. Poslední osobní setkání obou prezidentů proběhlo v září 2025 v Pekingu při oslavách 80. výročí konce druhé světové války. Od té doby komunikují především videokonferencemi.
Tato intenzita kontaktů naznačuje, že obě strany skutečně považují vzájemnou koordinaci za prioritu. Zároveň však ukazuje, že osobní chemie mezi lídry má své limity. Putin může Si nazývat přítelem, ale v mezinárodní politice přátelství končí tam, kde začínají národní zájmy.
Co to znamená pro Evropu?
Pro Českou republiku a další evropské země představuje prohlubující se rusko-čínské partnerství rostoucí bezpečnostní hrozbu. Jde o vojenskou spolupráci, dezinformační kampaně, kybernetické útoky – celou škálu nástrojů zaměřených na podkopání důvěry občanů v demokratické instituce. Jak upozorňuje BIS, cílem těchto operací je psychologický efekt: vyvolání strachu, nejistoty a oslabení schopnosti státu zajistit bezpečí svých občanů.
Zdroj info: Teraz.sk
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
