Filip Turek, čestný prezident strany Motoristé sobě, se stane vládním zmocněncem pro Green Deal. Ano, přečetli jste správně – politik, který evropskou Zelenou dohodu označuje za „pohádku a převýchovu lidí“, by měl dohlížet na její implementaci v Česku. Vítejte v české politice roku 2026.
Když prezident řekne ne
Celá kauza začala odmítnutím prezidenta Petra Pavla jmenovat Turka ministrem životního prostředí. Pražský hrad v pátek zveřejnil obsáhlé odůvodnění: Turek podle prezidenta opakovaně prokazoval nedostatek respektu k českému právnímu řádu a ústavním hodnotám, adoroval nacistické Německo či zpochybňoval důstojnost žen a etnických menšin.
Turek na to reagoval slovy, že se ho to „velmi dotklo“ a od hlavy státu bude žádat omluvu. Žalobu na ochranu osobnosti považuje za reálný krok k dosažení omluvy, i když takový spor není jednoduché vyhrát. A pak přidal větu, která mnohé vypovídá: „Nevím, jestli se pan prezident zachová jako chlap a omluví se mi.“
Kompromis, nebo obcházení prezidenta?
Strana Motoristé sobě přišla s řešením: když Turek nemůže být ministrem, ať je alespoň vládním zmocněncem. Resort životního prostředí dočasně vede ministr zahraničí Petr Macinka, což je podle Turka dlouhodobě neudržitelné. „Ministerstvo nemůže jet úplně na autopilota,“ vysvětlil novinářům.
Pozici zmocněnce vnímá jako kompromis – a zároveň jako čekárnu. Na otázku, zda bude čekat, až ho prezident přece jen jmenuje ministrem, odpověděl: „Dá se to tak říct.“ Dodal, že ministrem „netouží být za každou cenu“ a že původně počítal spíš s postem ministra zahraničí. „Udělali jsme ústupek vůči panu prezidentovi a další ústupky už skutečně dělat nemůžeme, bylo by to na úkor chodu státu.“
Green Deal v rukou skeptika
Ironie celé situace je zřejmá. Na Green Deal – ten ambiciózní plán EU na klimatickou neutralitu do roku 2050, na kterém se Česko podílelo a s nímž souhlasilo – má teď dohlížet někdo, kdo ho považuje za pohádku. Koncem roku 2024 schválila vláda Národní klimaticko-energetický plán, který nastavuje směr dekarbonizace do roku 2030. A právě implementaci tohoto plánu by měl řídit politik, který celou Zelenou dohodu veřejně zpochybňuje. Přinejmenším to vyvolává otázky o tom, jak vážně česká vláda myslí své evropské závazky.
Co z toho plyne?
Turek tvrdí, že prezident Pavel si neuvědomuje, jak moc by mohl Česko poškodit tím, že resort životního prostředí zůstane bez člověka, který ho bude „neustále řídit“. Snad prezident „dostane rozum a začne dodržovat zákon,“ dodal.
Jenže právě dodržování zákonů a ústavních hodnot bylo hlavním důvodem, proč Pavel Turkovu nominaci odmítl. Vzniká tak patová situace: vláda potřebuje obsadit klíčový post, prezident má právo odmítnout kandidáta, kterého považuje za nevhodného.
Česko teď potřebuje implementovat Green Deal – a potřebuje k tomu někoho, kdo tomu věří. Nebo alespoň předstírá, že věří. Otázkou zůstává, zda je řešením jmenovat do čela této agendy člověka, který ji veřejně zpochybňuje. A jestli vytvoření nové pozice vládního zmocněnce není jen pokusem, jak obejít prezidentovo veto.
Jedna věc ale jasná je: v české politice se Green Deal stal méně otázkou klimatu a víc otázkou politických kompromisů. A to možná vypovídá o implementaci evropských závazků víc než jakýkoli plán.
Zdroj info: TASR
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
