Představte si, že vám soused oznámí, že potřebuje vaši zahradu. Ne že by se ptal, jestli ji chcete prodat – prostě prohlásí, že ji potřebuje z bezpečnostních důvodů. Přesně v této situaci se nyní nachází Dánsko, jehož premiérka Mette Frederiksen musela veřejně připomínat americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi základní pravidla mezinárodního práva: cizí země se prostě neanektují.
Grónsko jako geopolitická šachovnice
Spor o Grónsko není nový, ale v posledních týdnech nabral na intenzitě. Katie Millerová, manželka vlivného Trumpova poradce Stephena Millera, zveřejnila na sociální síti X mapu Grónska pokrytou americkou vlajkou s lakonickým komentářem: „BRZY.“
Reakce byla okamžitá. Frederiksenová označila americké ambice za „absolutně absurdní“ a zdůraznila, že USA nemají právo anektovat žádnou ze tří částí Dánského království. Grónský premiér Múte Egede dal jasně najevo, že o budoucnosti ostrova nerozhodují příspěvky na sociálních sítích.
Proč právě Grónsko?
Trump svůj zájem neskrývá. „Potřebujeme Grónsko z hlediska národní bezpečnosti a Dánsko to nedokáže zajistit,“ prohlásil na palubě Air Force One. Jmenoval dokonce speciálního vyslance pro Grónsko – guvernéra Louisiany Jeffa Landryho, který svou roli označil jako „čest sloužit prezidentovi v tomto dobrovolném úkolu učinit z Grónska část USA.“
Co stojí za americkým zájmem? Grónsko má strategickou polohu v Arktidě, kde se USA, Čína a Rusko přetahují o vliv. Ostrov disponuje nerostným bohatstvím – od vzácných zemin po potenciální ložiska ropy – a hostí americkou vojenskou základnu Pituffik, nejsevernější americkou základnu vůbec. Klimatické změny navíc otevírají nové námořní cesty a zpřístupňují dosud nedostupné zdroje. Z amerického pohledu jde o strategickou perlu. Z dánského hlediska jde o suverénní území.
Když se spojenec stává hrozbou
Paradoxní je, že Dánsko je členem NATO a tradičním americkým spojencem. Přesto dánská obranná zpravodajská služba v prosinci označila USA za bezpečnostní riziko – bezprecedentní krok v transatlantických vztazích. Dánský velvyslanec ve Washingtonu Jesper Møller Sørensen musel Millerové „přátelsky připomenout“ dlouholeté obranné vazby mezi oběma zeměmi.
Dánsko přitom své závazky plní. V roce 2025 navýšilo obranné výdaje na 13,7 miliardy dolarů, přičemž část prostředků je určena právě pro Arktidu a severní Atlantik. „Bereme naši společnou bezpečnost vážně,“ zdůraznil Sørensen s dodatkem: „A ano, očekáváme plný respekt k územní celistvosti Dánského království.“
Jenže respekt se v současné geopolitice zdá být vzácnější komoditou než grónské nerosty.
Co chtějí Gróňané?
Ironií celé situace je, že naprostá většina z 57 tisíc obyvatel Grónska skutečně touží po nezávislosti – ale ne po připojení k USA. Průzkumy veřejného mínění však ukazují rozporuplný obraz. Zatímco jeden průzkum agentury Verian zjistil, že 85 % Gróňanů odmítá připojení ke Spojeným státům, jiný průzkum od Patriot Polling naopak naznačil 57% podporu. Metodika obou průzkumů není jasná a výsledky si protiřečí – což jen podtrhuje, jak komplikovaná je debata o budoucnosti ostrova.
Od roku 2009 mají Gróňané právo nezávislost vyhlásit, ekonomická realita je však zatím drží v rámci Dánského království. Dánsko ročně poskytuje Grónsku dotace ve výši zhruba 600 milionů dolarů, což tvoří významnou část grónského rozpočtu.
Absurdita jako nová normalita?
Vztahy mezi Washingtonem a Kodaní jsou na nejhorší úrovni za poslední dekády. Dánsko musí balancovat mezi loajalitou k NATO a ochranou vlastní suverenity. Grónsko se ocitá v centru geopolitické hry, kterou si nevybralo. A Trump? Ten nadále trvá na tom, že anexe „není vyloučena“, protože Amerika Grónsko „velmi potřebuje“.
Možná by stálo za to připomenout, že mezinárodní právo není nabídkový katalog a suverenita není komodita na prodej. Jenže v době, kdy se americký prezident otevřeně baví o anexi spojeneckého území se zdá, že i základní diplomatické konvence jsou na prodej.
Zdroj info: The Guardian
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
