Ve středu 4. března íránská balistická raketa přelétla nad Irákem a Sýrií, zamířila do vzdušného prostoru Turecka – členské země NATO – a byla sestřelena nad východním Středomořím. Poprvé v historii konfliktu se střela namířená proti Izraeli dostala tak blízko území NATO. Den poté generální tajemník Mark Rutte prohlásil: „O článku 5 nikdo nemluví.“
Ani náhodou. A je to dobře.
Pragmatismus místo eskalace
Článek 5 Washingtonské smlouvy je nejsilnější zbraň aliance: útok na jednoho člena znamená útok na všechny. V historii byl aktivován jen jednou – po 11. září 2001. Tentokrát však Rutte i další představitelé NATO jasně signalizují, že k jeho uplatnění není důvod. „Nejdůležitější je, že naši protivníci včera viděli, že NATO je tak silné a tak ostražité,“ řekl šéf aliance.
Pragmatismus má svou logiku. Raketa byla zničena, nikdo nebyl zraněn, trosky dopadly v provincii Hatay bez obětí. Írán navíc tvrdí, že žádnou střelu nad Turecko nevyslal a že respektuje jeho územní integritu – což je sice těžko uvěřitelné tvrzení, ale diplomaticky to dává Ankaře i Bruselu prostor k deeskalaci.
Aktivace článku 5 by znamenala formální vstup celé aliance do konfliktu, který už teď hrozí rozšířením daleko za hranice Izraele a Íránu. A to si nikdo nepřeje. Ani Turecko, které sice incident potvrdilo a varovalo před eskalací, ale zároveň zdůraznilo své právo na obranu. Ani Spojené státy, které sice vedou útoky proti Íránu, ale aktivaci článku 5 nepovažují za nutnou.
Blízký východ versus Ukrajina
Rutte v rozhovoru zdůraznil ještě jeden klíčový bod: NATO bude navzdory situaci na Blízkém východě i nadále podporovat Ukrajinu. „Mnoho lídrů v Evropě, Spojených státech a Kanadě říká, že je třeba konat tak i tak: zajistit, abychom jako spojenci podporovali postup Američanů na Blízkém východě… a zároveň zajistit, aby Ukrajina měla vše, co potřebuje,“ prohlásil.
Aliance se snaží udržet rovnováhu mezi dvěma krizemi najednou – což není jednoduchý úkol. Ukrajina se pátým rokem brání ruské agresi a potřebuje kontinuální vojenskou i politickou podporu. Zároveň se NATO musí vypořádat s tím, že americké a izraelské útoky na Írán vyvolaly íránskou odvetu nejen proti Izraeli, ale i proti americkým základnám v regionu.
Incident u Turecka byl vlastně jen dalším důkazem, jak křehká je bezpečnostní situace v oblasti. A jak snadno by se konflikt mohl rozšířit.
Balanc, který nemusí vydržet
NATO ukázalo, že jeho protivzdušná obrana funguje – a že je připraveno chránit své členy. Zároveň ale dalo najevo, že nechce být vtaženo do přímé konfrontace s Íránem. Rutte to vyjádřil diplomaticky, ale jasně: aliance je ostražitá, silná, ale rozumná.
Otázkou zůstává, jak dlouho se tento balanc udrží. Írán pokračuje v odvetných útocích, Izrael a USA v náletech. A Turecko – strategicky umístěné mezi Evropou a Blízkým východem – se ocitlo v pozici, kdy musí balancovat mezi loajalitou k NATO a vlastními regionálními zájmy.
Zatím platí, že o článku pět nikdo nemluví. Ale stačí jeden další incident – a situace se může změnit rychleji, než by si kdokoli přál.
Zdroj info: ČTK
Autor: Marek Hájek
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
