Po čtrnácti letech čekání padlo rozhodnutí, které může zásadně změnit energetickou mapu Japonska. Guvernér prefektury Niigata Hideyo Hanazumi v pátek schválil částečný restart jaderné elektrárny Kashiwazaki-Kariwa – největšího jaderného komplexu na planetě.
Pro Tokyo Electric Power Company (TEPCO) jde o průlom, na který čekala od katastrofy ve Fukušimě. Pro Japonsko o test, zda dokáže překonat trauma z roku 2011 a vrátit se k energii, kterou kdysi považovalo za samozřejmost.
Gigant, který spal
Kashiwazaki-Kariwa není jen běžná elektrárna. S celkovým instalovaným výkonem 8 212 megawattů jde o největší jaderné zařízení světa. Po havárii ve Fukušimě v březnu 2011 začalo postupné odstavování všech japonských reaktorů – poslední zde umlkly už v březnu 2012. Dnes z původních 54 reaktorů funguje čtrnáct. Kashiwazaki-Kariwa má být patnáctým.
TEPCO plánuje restartovat dva největší reaktory, č. 6 a 7, s kombinovaným výkonem 2 710 MW. Samotný reaktor č. 6 by podle ministra průmyslu Ryoseiho Akazawy mohl zlepšit situaci v energeticky hladovém tokijském regionu o dvě procenta. Zní to skromně? V zemi, která ročně utratí přes 170 miliard dolarů za dovoz fosilních paliv, znamená každé procento miliardy. Samotná ropa a zkapalněný zemní plyn tvoří 14 až 17 procent celkových japonských dovozů – energetická závislost je tu hmatatelná.
Politika, ekonomika a strach
Guvernér Hanazumi svůj souhlas odůvodnil pragmaticky: „Bylo by obtížné zastavit něco, co prošlo regulačními standardy země bez jakéhokoli racionálního důvodu.“ Racionální důvody jsou ale v Japonsku jen polovinou příběhu. Ta druhá polovina je strach. Niigata leží nedaleko Fukušimy. Místní obyvatelé jsou rozděleni – část podporuje restart kvůli ekonomickým přínosům, část se obává opakování katastrofy.
TEPCO to ví. Proto slibuje investice ve výši 100 miliard jenů do místních komunit. A proto také guvernér zdůraznil, že klíčové otázky – bezpečnost, nakládání s odpadem, krizová připravenost – zůstávají na stole. Konečné slovo bude mít prefekturní shromáždění, které se sejde 2. prosince. Očekává se, že souhlas potvrdí.
Energetická nutnost versus historické trauma
Japonsko se ocitlo v pasti vlastní geografie. Nemá ropu, nemá plyn, nemá uhlí. Fosilní paliva tvoří 60 až 70 procent výroby elektřiny. Premiérka Sanae Takaichi, která nastoupila do úřadu minulý měsíc, proto jasně deklarovala podporu jaderné energii. Argumentuje energetickou bezpečností, dekarbonizací a cenou elektřiny.
Přesto zůstává otázka: dokáže Japonsko přesvědčit samo sebe? TEPCO stále platí kompenzace za Fukušimu, nejhorší jadernou havárii od Černobylu. A právě minulý týden jaderný regulátor upozornil na špatné zacházení s důvěrnými dokumenty v Kashiwazaki-Kariwa. Důvěra se buduje pomalu – a ničí rychle.
Sázka na budoucnost
Restart největší jaderné elektrárny světa není jen technickou záležitostí. Je to politické rozhodnutí, ekonomická nutnost a psychologický test zároveň. Japonsko potřebuje levnější a stabilnější energii, snížit závislost na dovozu a splnit klimatické závazky. Jádro nabízí odpověď na všechny tři výzvy najednou.
Jenže nabízí také riziko. V zemi, kde se slovo „Fukušima“ stalo synonymem pro selhání, je každý restart jaderného reaktoru sázkou na to, že tentokrát to bude jinak. Pokud to Japonsko zvládne, může to změnit debatu o jaderné energii daleko za jeho hranicemi. Pokud ne, trauma z roku 2011 dostane novou kapitolu.
Zdroj info: Reuters
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
