Francie signalizuje, že je připravena vyvinout stíhačku šesté generace samostatně, pokud selžou jednání s Německem o projektu FCAS. Tento spor ohrožuje ambiciózní evropskou spolupráci, která má stát přes 100 miliard eur a měla by posílit naši kontinentální obranu do roku 2040.
Kdy se Evropa rozdělila
V osmdesátých letech minulého století se Evropa pokoušela o společný vývoj stíhačky v rámci projektu European Fighter Aircraft (EFA). Francie tehdy odmítla kompromisy, které by oslabily její národní zájmy, a šla vlastní cestou – vyvinula Rafale, ikonický letoun, který dnes slouží ve francouzském letectvu i na letadlových lodích. Ostatní partneři, včetně Německa, Británie a Itálie, pokračovali bez ní a vytvořili Eurofighter Typhoon, který se stal páteří mnoha evropských vzdušných sil. Tento precedens varuje před současnými riziky: rozdílné národní ambice často převáží nad evropskou jednotou. Dnes se podobný scénář opakuje v projektu Future Combat Air System (FCAS), kde Francie opět trvá na svých specifických požadavcích, jako je schopnost nést jaderné zbraně – včetně plánované hypersonické střely ASN4G po roce 2050.
Aktuální spory
V kritické fázi jednání leží na stole klíčová otázka: kdo bude řídit vývoj New Generation Fighter (NGF), páteře celého systému? Francouzská Dassault Aviation, vedoucí partner Paříže, požaduje až 80 – ti procentní podíl na tomto letounu šesté generace, který má integrovat stealth technologie pro snížení radarové detekovatelnosti, roje dronů a cloudové systémy propojené sítí. Německo, reprezentované Airbus Defence and Space, to odmítá a trvá na spravedlivém rozdělení podle původních trilaterálních dohod se Španělskem. Berlín i Madrid zdůrazňují, že bez rovnocenné účasti by byl poškozen jejich průmysl – a to v době, kdy evropská obrana čelí rostoucím hrozbám. Francouzský ministr obrany Sébastien Lecornu a jeho německý kolega Boris Pistorius se zavázali spory vyřešit do konce roku, ale Paříž už naznačuje alternativu: samostatný vývoj. Podporou je robustní rozpočet – zákon o vojenském programování (LPM) na roky 2024–2030 alokuje 413 miliard eur na modernizaci, z čehož 50,5 miliardy eur jde na rok 2025, včetně 1,1 miliardy eur přímo na FCAS. Pro srovnání, Francie teď dodává 14 nových Rafale a připravuje jejich upgrade na verzi F5, což ukazuje na její technologickou připravenost.
Evropské dopady
My v Evropě potřebujeme jednotnou obranu, aby se náš kontinent nestal slabým článkem v globálním napětí. Příčiny sporu jsou hluboké: rozdílné strategické priority – Francie chce letoun pro jaderné odstrašení a operace z nové letadlové lodi PANG, což Německo nepodporuje – plus průmyslové ambice, kde ekonomické nároky převažují nad spoluprací. Pokud FCAS selže, posílí závislost na amerických F-35, na které Česko právě čeká. To by zkomplikovalo kompatibilitu našich systémů a omezilo zapojení českých firem do evropských projektů, jako jsou drony, nebo AI v elektronickém boji.
Kompromis nebo samostatná cesta?
V říjnu 2025 přijde klíčové jednání – mohlo by přinést kompromis s upraveným rozdělením práce a společným podnikem. Pokud ne, Francie pod vedením Érica Trappiera z Dassault půjde sama: technologicky to zvládne, ale finančně to bude bolestivé a politicky to oslabí EU. Německo s Airbusem by se obrátilo k modernizaci Eurofighterů nebo novým aliancím. My, evropští občané i byznysmani, bychom měli doufat v jednotu – jinak riskujeme, že stíhačka budoucnosti zůstane jen snem o evropské síle.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Petr Poreba
Zdroj info: politico.eu
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
