Washington, který desítky let garantoval bezpečnost kontinentu, otevřeně mluví o anexi Grónska – území spojence z NATO. Moskva stupňuje tlak na Ukrajinu. Peking podkopává evropský průmysl. A Brusel? Ten se snaží udržet při životě projekt, jehož smysl začíná být nejasný i jeho zakladatelům.
Amerika jako hrozba
Největší riziko pro Evropu v roce 2026 přichází z Washingtonu. Nová americká národní bezpečnostní strategie zaujímá vůči Evropě kritický postoj a hovoří o omezení expanze NATO. Ještě znepokojivější je rétorika kolem Grónska. Pokud by USA skutečně podnikly jednostranný krok k anexi, znamenalo by to podle analytiků konec smyslu článku 5 o kolektivní obraně. NATO by se stalo prázdnou schránkou.
Evropa se ocitla v absurdní situaci: veřejně musí ignorovat americkou podporu krajně pravicových stran, zatímco soukromě dělá vše pro to, aby těmto silám zabránila v úspěchu u volebních uren. Volby v Maďarsku budou lakmusovým papírkem. Poprvé po patnácti letech může Viktor Orbán prohrát. Jeho charismatický rival Péter Magyar sice sdílí konzervativně-nacionalistické kořeny, ale na rozdíl od Orbána není zatížen korupčními skandály.
Putin vsází na vyčerpání
Vladimir Putin kalkuluje s tím, že vojenská situace Ukrajiny se zhorší natolik, že Volodymyr Zelenskyj bude nucen přistoupit na územní ústupky. Moskva odmítá jakékoli kompromisy v otázce příměří a nechce akceptovat podmínky dvacetibodového americko-evropsko-ukrajinského plánu.
Putin se ale pravděpodobně mýlí. S podporou Evropy bude Zelenskyj nadále odolávat americkému tlaku na územní ústupky a místo toho stále častěji cílit na ruskou energetickou produkci a exporty. Ruské letecké útoky na ukrajinská města a energetickou infrastrukturu budou pokračovat se stejnou intenzitou.
Evropa zvyšuje vojenské výdaje, nakupuje americké zbraně, financuje Kyjev a uvaluje sankce na Rusko – včetně těch, které míří na zdroje energetických příjmů. V nejlepším případě to ale znamená udržení loňského status quo. Ne vítězství.
Slabá trojka v čele kontinentu
K vnějším tlakům přistupuje vnitřní slabost. Německo, Francie a Británie – takzvaná „E3″, která tradičně táhla Evropu vpřed – vstoupily do roku 2026 se slabými, nepopulárními vládami obléhanými populistickou pravicí i levicí. A americká administrativa otevřeně fandí jejich kolapsu.
Británii čekají v květnu klíčové regionální volby. Labouristická strana očekává prohru – třetí místo ve velšském parlamentu, neúspěch proti Skotské národní straně a ztrátu křesel ve prospěch Zelených a ReformUK. Poslanci Labour už počítají s výzvou k odstoupení Keira Starmera z pozice lídra strany.
Francie vstoupila do roku 2026 bez rozpočtu – už druhý rok po sobě. Emmanuel Macron může v nejlepším případě doufat, že se menšinové vládě podaří do března dosáhnout dohody o skromném snížení deficitu. Roztříštěné Národní shromáždění bude udržovat atmosféru pomalé krize až do prezidentských voleb v roce 2027.
Německo? Ekonomika se sice mírně vzpamatuje, ale strukturální malátnost nepřekoná. Vláda kancléře Friedricha Merze bude paralyzována ideologickými rozpory a pět nadcházejících zemských voleb pravděpodobně posílí krajně pravicovou Alternativu pro Německo.
Konec prázdnin
Svoboda, stabilita, prosperita a mír v Evropě jsou vždy křehké. Prázdniny od historie, které poskytla Pax Americana a výjimečná poválečná spolupráce, definitivně skončily. Rusko investuje 1,5 miliardy dolarů ročně do dezinformačních operací v Evropě. Náklady na obsluhu dluhu v některých evropských zemích, jako je Británie, se od let 2020–2021 zečtyřnásobily. Evropa je nejrychleji se oteplujícím kontinentem a není připravena na rostoucí klimatická rizika.
Relevance Evropy v novém globálním řádu bude definována tím, jak zareaguje na ruskou hybridní agresi, jaký vliv bude mít na diplomacii ohledně ukrajinské války a zda dokáže zlepšit svou konkurenceschopnost – to vše při zvládání vzestupu krajní pravice a existenčních hrozeb ze strany Ruska, Číny a paradoxně i USA.
Zdroj info: politico.eu
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
